stejnou virtuositou dobrodružství jako rytmický tok všedního dne;
patricij i selský bloud. válečník i světec. pedant i poeta.

A především Kellerovy ženyfTento staromládenecký morous v
životě. jenž na místo triumfů sklidil několik košíků. snad proto. že
váhal, dusil slova. urputně vzdoroval. kde měl dobývat, znal ženinu duši
podivuhodně a spouštěl do jejích kvetouclch hloubek pevnou rukou
rád okov snu a touhy nebo krokev intuice. Takto podařilo se mu,
básníku rytířského srdce, vykouzliti celou řadu nezapomenutelných
ženských typů. přesvědčivě pravdivých. ať jim tvůrčí obraznost
Kellerova dává vyrůstati z kterékoliv doby a půdy. od něžné dívčí citlivky
nevinného půvabu až k plnokrevné a rozkvetlé zralé ženě. která dobře
sama oceňuje svou smyslnou mocí a směle jí užívá. od patriarchální
matky a hospodyně tvořící sloup rodiny a obee až po samolibou a
povrchní kurtisánu. od neplodné kokety. která hlouposti slabých mužů
užívá za ustavičné zrcadlo vlastní své nicoty až po jasnou a teplou
ženu družku, kamarádku a těšitelku. Ale vysoko nad těmito všemi
ženami stojí Kellerův zvláště drahý tyP. jejž by bylo
málelllmožnonazvati jeho psychologickým objevem, kdyby právě nejčestnější a
nejstatečnější ženy devatenáctého věku nebyly ho nosily tak vytrvale ve
sváteční cele své touhy a naděje: žena velké· kultury duchové. avšak
zároveň nejryzejších instinktů a nejšvižnějších smyslů. něžná i
šelmovská. hrdá i čistá, plná úsměvné moudrosti a tančící jistoty. svítivý
i hřejivý plllfhen, který život zmnožuje, posvěcuje a obdařuje nejvyšší
rozkoší.

Látkový a fabulační svět Kellerův není ohraničen ani dobově. Ale
vypravuje-li švýcarský mistr o legendárním středověku v
Alexandrineh na rytířské pddě. o Curychu reformačním neb rokokovém.
nenabývá čtenář nikdy dojmu. že čte historickou povídku. ježto kategorie
dějinné dlDky jest nadobro překonána dokonalým sžitím se
básníkovým s lidmi i mravy vzdálených dob. bezprostředním vztahem k
citovému i názorovému životu minulosti a lehkostí vypravování. pro něž
vše jeví bHzkým. názorným, spřízněným. Na rozdíl od většiny
historických romái1opisců nepotřeboval a nehledal Gottfried Keller
minulosti proto. že by teprVe v ní snad nacházel zajímavost. malebnost a
poetičnost: toho všeho poskytovala jeho básnicky tvořivému duchu
přítomná skutečnost. bohatství tak nevyčerpatelné. že věru se
nemusil ohlížeti dekorativně po časové a místní dálce; základní a tragický

200