vá!ených dílech zralého mistrovství - teče v pevných,nepovolujících
blezích epické zákonnosti do široka a volně. Dějová tvořivost
Kellerova, marnící episodami, arabeskovými příkrasami a úponkovitÝmi
odbočkami, ,nemá takřka mezí a zastiňována jest leda jeho vlastním
darem povahotvorným, který nepřetditě vymýšlí nové karaktery, staví
je v účinné protiklady, ilustruje jeden druhým a při tom tak
zachovává individuální odstínění a teplou životní názornost, že v rozsáhlé,
přímo tizianovské galerii Kellerových postav není povahových
duplikátů.

li Kellera zůstávají stále v rovnováze obě základní podmínky
nejvy§§ího slohu epického, vynalézavost dějová a bohatství
karakterologické; rozvoj příběhu znamená u něho ddy zjemňující prohloubení
povahokresby, a naopak fabule stává se postupně bohatší a
rozvětvenější dušezpytavou snahou vyčerpati všecky odstíny postav
zalidňujících povídkový rámec. Jaký to zástup svítivé barvitosti
shakespearovské mihá se ve valných proudech Kellerovy epiky, kterou ozařuje,
ať tak dím, letní slunce renesanční 1 Kolik skladných a trvalých typů,
zahrnujících celé skupiny kmenové i dobové, přečnívá tu nad kmitavý
dav skutečných i falešných originálů, jejichž zevní i vnitřní tvářnosti
neodolatelně se zmocnila diirerovská vloha karakterisační, neuhýbající
se ani před říznou karikaturou 1 Kolik rodů i odrůd lidských, zalitých
původním osvětlením dobovým a soustřeďujících kolem sebe zemitou
vůni rodné půdy střídá se v Kellerově říši básnické, jejíž pán tvořící
stejnou měrou z napěchované zkušenosti osobní jako z pronikavého
nitrozření, nikde neokresluje pouhé skutečnosti jevové, nýbd ji
vesměs realitou vystupňovanou, znásobenou, zhuštěnou 1

Ačkoliv Keller byl na míle vzdálen vědního úsilí Balzacova neb
Zolova po úplnosti karakterů a typů společenských, jsou v jeho
výpravném díle zastoupeny všecky věky a stavy od dítěte, jeho! čisté a
dychtivé smysly dobývají si za cenu ran a zklamání zkušenosti o zevnějším
světě a poněkud bezpečného místa v jeho barevném toku, a! po starce,
loučícího se úsměvně a v mudrckém odevzdání se zemí nikdy
neodkvétající: mladý, umělecký bouřlivák se stigmatem předčasného
ztroskotání na čele a zároveň s odvahou zachrániti na konec plaňky
rozmetané po moři, i moudrý státník, rozkazující všem silám skutečnosti
i osudu; vedle malodušného šosáka vlekoucího na ohnutém hřbetě
věčně svou seldwylskou ulitu, umělec !ivota, který vychutnává se

199