GOTTFRIED KELLER

(Ke dni stých narozenin dne 19. července 1919.)

Stých narozenin mistra Gottfrieda nebudou v těchto dnech
oslavovati toliko rodné a milované Švýcary, kde na jeho počest zahlaholí
zvony, zatl'esknou číše a rozezvučí se v radostných rytmech sborový
zpěv mužských a ženských hlasů. Všude, v germánských, románských
či slovanských zemích vzpomenou si dojista vděční čtenáři a čtenářky
štědrého dárce šťastných a osvobozujících chvil, který jim tolikráte
poz1atil hodiny oddechu, ulevil v dobách strázně a potěšil srdce za
úzkostného soumraku. A snad na nejednom místě Evropy, zotavující
se právě po krvavém zhroucení pospolité vzdělanosti, uspořádají
ctitelé Gottfrieda Kellera sekulární slavnost tak. jak by si ji starý básník
mladistvého srdce sám byl nejraději představoval: za slunného
odpůldne pod medově kvetoucími lipami sesednou se na kyprém
trávníku do kruhu krásné mladé ženy, střídavě plavovláska s
černohlávkem, a zpívajíce některou píseň mistrovu, budou svíjeti guir1andya
zdobiti je růžemi; ochabnou-li jim na okamžik rty, občerství si je
douškem zlatého vína nebo lžičkou lesních jahod, rdících se na stříbrné
mísce; zmrzí-li je pouhý zpěv, zatančí pospolu lehkou nohou na
pažitě; na konec, až se sešeří, rozsvítí lampiony po stromech, dovolí
všetečným světluškám, aby zazářily v jejich kadeřích, vyberou z
krajkové mošničky svazek oslavovaného básníka - hádám, že bude to
onen díl sebraných spisů. který kromě "Sedmi legend" obsahuje
"Epigram" - a budou si z něho navzájem předčítati. Sotva se pohorší
některá z příslušnic této světské řehole Kellerovy, ozve-Ii se při závěru
kapitoly zpod lipové skupiny dobrá instrumentální hudba, vytvářená
umnými prsty i rty mladých mužů. a přijdou-li si po slavnosti její
původcové pro odměnu k sličným předčitatelkám v té měně. o níž se
čte u curyšského mistra: "Pečou-li nebešťané cukroví. chutná sladce."

Chvalořeč největšího básníka švýcarského nelze začíti jinak než
oslavou jeho epického umění. Devatenácté století, jež v životě i v
poesipozbylo schopnosti příběhy vynalézati a vyprávěti z pouhé potřeby a
rozkoše fabulační má pramálo mistrů, které by mohlo bez uzardění
posta viti po bok Homero~i, Boccacciovi nebo Cervantesovi; Gottfried
Keller jest jedním z nich. Výpravný jeho proud - a to stejně v
improvisovaných výtvorech experimentující mladosti jako v důmyslně
od
198