ství, které s kolonisačními plány v Palestýně nemíní to zvlášť vážně
a hledá leda novou dekoraci pro mezinárodní těžařství židovských
peněžníkii. Kolik dobrých lidí u nás potřásalo hlavami, když Wilson
ujímal se Židii se stejnou opravdovostí jako jiných malých národii, na
příklad Čechii se Slováky, Litevcii, Arménii! Právě v Čechách vzpírá
se veřejnost co nejtvrdošíjněji poznání, že by Židé byli skutečným
národem a že by se k pevnému uvědomění národnímu mohli viibec
kdy vychovati; nikomu nesluší tato zatvrzelost méně než nám Čechiim.
Před stotřiceti, stodvaceti léty byli jsme přibližně v témže postavení
jako sionisticky smýšlející Židé dnes, až na to, že jsme měli pod
nohama a ne pouze v srdcích přirozenou vlast. I naši buditelé musili se
o svých národních snahách dorozumívati v jazyce cizím, t. j. po
německu; i oni hledali spojitost s tradicí netoliko přerušenou staletími,
ale přímo protilehlou celému nazírání vlastních rodáků a vrstevníků;
i oni hledali jednotu mezi rozptýlenými údy ochromeného těla
národního a především musili stavěti od základii. skládati skrovné počátky.
spoléhati hlavně na pevnou naději statečných srdcí.

A že budovali a tvořili s takovou silou a jistotou, k tomu jim
napomáhal především jeden duchovní statek, s nímž se potkáváme v
podobném stupni právě také u myslitelů a praktiků sionistických, u M.
Bubra jako u A. D. Gordona. Míním onu přímo mystickou lásku
knárodu a víru veň, nepochopitelnou a nepříjemnou střízlivým
racionalistům rádlovské observance, kteří životní svazky krve, tradice a citu
by rádi nahradili odtažitými postuláty pt1vodu ryze mozkového. Na
toto běžné osvícenství, které prohlašuje za úzkoprsost, cítí-li někdo
v národu absolutno, odpovídají "Čtyři dopisy z Palestýny" několikráte.
a to velmi důrazně: podle vnitřní jistoty sionisty Gordona není pravou
skuteěností lidstvo, nýbrž národ, "pro nějž pracujeme, i když křičíme
lidstvo" a výhradně skrze národ a v národě a nikde jinde dochází
podle tohoto židovského vlastence jedinec žádoucího spojení se životem
přírody.



Kdež,to Martin Buber, knižní mystik, pohlížející na Palestýnu spíše

jen z dálky, jako na zemi zaslíbenou, mluví o vnitřních zkušenostech
šlechetné touhy, může praktický zemědělec a osadník israelský A. D.
Gordon vypověděti své hodnověrné zážitky 'na půdě netoliko svých
otci1, ale i své práce. To činí jeho písemné projevy takvítanými a
protože tato půda teprve nedávno byla získána a tudíž přináší nesnáze

195