doucnost; hrstka našich sionistických studentů věří to s ním, kdežto
většina českožidovské inteligence jest přesvědčena, že židovstvo musí
stejně zmizeti v českém životě, jak zmizelo ghetto v uvolněných
prostorách Starého města pražského. Nejde tedy o nahodilosti, nýbrž o
vážné otázky národní.

Jsem přesvědčen, že mystický radikalismus Huberův přecenil pojem
čisté národnosti; za dnešní složité civilisace nejsou i při sebe větší
rasové resistenci prostě možny tak uzavřené útvary národní, jaké on
předpokládá a požaduje, jmenovitě neměly-li by jazykového
ohraničení. I bude asimilace vždy postupovati, a nadále budou prvky
duchovně židovské přecházeti postupně k pohostinným národům a mísiti
se s nimi, neboť jediná možnost, zabrániti tomu, totiž úplná emigrace
židovstva do Palestýny, jest i v nadšených a věřících očích Huberových
napolo postulátem, napolo utopií. A i kdyby se vystěhovali a autonomně
zařídili oni dědicové starého Israele, kteří jsou ještě celými Židy, co
pak s těmi, kdož jsou napolo"asimilováni. Židé co do třetiny, Židé do
čtvrtiny? S hlediska národně-kulturního nechtěli bychom, aby nám
byl onen krevní, duševní, mravní proud, jímž Židé napájejí od století
naši rasu a psychu národní; jak bychom na př; byli ochudli, kdyby se
složitého komplexu bytosti Zeyerovy neb Vrchlického byly vyloučeny
prvky židovské 1 Ale přes to nemusíme, ba právě proto nesmíme
zneuznávati obrodných snah hlubokomyslného Hubera, jednoho z
nejchrabřejších současných bojovníků za idealistickou renesanci; v jeho
duchu provedená reforma židovství ve smyslu kladných ideí
kmenových, náboženských a etických znamenala by, že národové buqou při
procesu asimilačním přejímati od obrozených a prohloubených Židů
mnohem hodnotnější a plodnější než jaké přijímali od jejich
neuvědomělých, prázdně duchaplných a svobodomyslných materialistických
předků, a že židovská účast na kulturním díle lidstva bude
vznešenější a snad trvalejší, nahražujíc stonásobně, co v oblasti hospodářské
utrpěli pohostinní národové od obchodních a materialistických živlů
židovských. Potom by arciť byl sionism pouze oplodňující vlnou ve
velkém proudění asimilačním. a židovský prorok Martin Huber by byl
čestně počítán k mravním obroditelům kulturního lidstva vůbec. Byl
by to dějinný parodox, jejž by spisovatel "Tří řečí o židovství" sám
pravděpodobně odmítl s ušlechtilou svou rozhodností. (1912)

192