značným dokladem německé touhy, zakotviti kulturně v ItalU,
osvoboditi se tam od domácí tíhy a najíti ve vlažném vzduchu vzdělanosti
vlašské vyšší slohu umění a lidství. Hauptmann, jehož toužebnou pout
za jižním sluncem vyjádřil stejně cestopis "Jaro v Řecku" jako
dramatická báseň o "Luku Odysseově", nepotlačil svého vyznání v době.
kdy souhlasně s německou politikou i německé písemnictví, umění a
věda vypověděly ltalii válku, a kdy novináři pokoušejí se namluviti
světu, že národ Goethův nežádá. nepotřebuje, a neočekává ničeho od
vlašského světa i že v germánské samosvojnosti obejde se úplně .bez
duševního přínosu z románské ciziny. Svědectví pronesené za těchto
okolností má význam dvojnásobný.

Není nesnadno doložiti řadou příkladů literárních tuto
neumořitelnou kulturní touhu německou po ItalU a jejím omlazujícím ovzduší.
Neopustíme-li ani soudobého umění povídkářského, staneme u slastně
barvité vyprávěčky přítomné Ricardy Huchové. pro niž národní ~zkříšení
sjednocené Italie s bohatýrskou postavou Garibaldiho v popředí jest
trvalýmzdrojem inspirace epické,nebo u Výmařana Pavla Ernsta,
úzkostlivého mistra bezvadné formy slovesné, který v promyšleném návratu
ke klasické novele vlašské vidí doslova záchranu před úpadkem
vypravovatelství v Německu. A což teprve, kdybychom se poohlédli po
předchozím pokolení I Když letos z jara zemřel oblíbený povídkář a
dramatik hladké formy a vytříbených jemností psychologických,
Richard Voss, ujišťovali jeho přátelé, že.hynul od vypuknutí války
italsko-německé steskem po vlasti svého srdce a tvoření, po italU,
nedoveda oželeti milované villy Falconieri u Frascati, odkud vypudil starce
válečný stav. R. Voss byl poslední odnoží mnichovské školy básnické,
která za svého vůdce uznávala proslulého novelistu a estéta Pavla
Heyse, dokonalého virtuosa v svítivém a líbivém umění epigonském.
Kolikráte vyznal tento výtečný tlumočník novodobých vlašských
básníků, že zasnoubením německého ducha s italskou půdou, za
působení jižního slu~ce, ovlivněno římským klasicismem a renesancí
toskánskou, vzniklo to, co nejlepšího přinesl do písemnictví svého
domova: zaokrouhlenost a úměrnost výrazu, živý půvab konversační,
teplý vděk ženských postav, horoucí smyslnost, ovládnutá uměleckým
taktem, zlaté kouzlo náladového koloritu.

A pojďme dále o generaci nazpět I Zjeví se nám polosměšná,
polotragická postava dobrodružného švábského romantika V. Waiblingra,
185