PÍSEŇ MIGNONINA

Novou knihu Gerharta Hauptmanna, povídku o "Kacíři soanském",
četl jsem s napětím, jež se nedostavovalo při posledních hrách
velkého dramatika berlínského. Prostý a vášnivý příběh živelné lásky
mladého kněze ze Soany, Francesca Vely, ke krásné pasačce Agatě.
dcerce zavržené rodiny salašnické na úpatí Monte Generoso ve
výškách nad jezerem Luganským, vypravován jest s uměním zcela
jedinečným. Cosi z goethovského ovzduší klene se nad novelou
Hauptmannovou: jasná a klidná věcnost. spravedlivá stejně k osudným
záležitostem lidského srdce. jako ke zjevdm v přírodě stále se omlazující,
neopouští ani na okamžik výpravné podání, které odhaluje ve
výjimečném případu alpských srázd věčně platný zákon nevinné
přirozenosti člověkovy.

Snad ještě hloub než tyto účinky zralého umění Hauptmannova a
leho klasické moudrosti zasáhl mne při čtení "Soanského kacíře" jiný
rys, jenž náleží, abych tak řekl, v oblast kulturní psychologie. Slezský
básník, jejž z "Apoštola" a "Blázna v Kristu Emanuela Quinta", částečně
i z "Haniččina nanebevzetí" a z "Floriána Geyera" známe jako
dušezpytce německého, ano protestantského citu a smýšlení náboženského.
podává najednou v "Soanskémkacíři" duševní podobiznu katolického
kněze typicky italského. Ale co znamená ještě více: jeho Francesco
Vela, fanatik zprvu ve víře a později v milostné vášni, od chvíle, kdy
na pudovém dně své bytosti odkryje celé, nahé a ryzí člověčenství,
vzdává se na milost a nemilost pohanským božstvdm, v něž se vtělila
národní povaha vlašská, a spisovatel, ač své sympatie projevuje
takměř jen mezi řádky, napovídá, že teprve teď našel Francesco plnou a
slastnou moudrost života. Pouze čtenáři velmi nechápavému mohlo by
tu ujíti Hauptmannovo napiaté úsilí o to, aby se pevnou dlaní
zmocnil sama jádra italského národního ducha, a aby z něho tvořil hodnoty
umělecké i mravní; jest tím prosycen jeho vztah k výtvarnému umění
i k přírodě vlašského Švýcarska: vyzařuje to z jeho pojetí starověkého
bájesloví i liturgie katolické; line se to jako silná vdně rdžového
oleje ze všech obrazd a metafor, kterými jest obetkán milostný román
Francescdva-Agatin.

A tak nové dílo Gerharta Hauptmanna, v němž jeho krajané spatřují
s hrdostí umělecké vtěleni němectví, jest mně dalším a nad jiné
vý184