Jak ubohé jsou však ony části jeho románu. které předpokládají
básnické neb alespoň kulturní vcítění do duše staré Prahy. jmenovitě
opouští-li v nich josefovský specialista Židovské město pražské!
Postihl-li alespoň přibližně rabínskou a vetešnickou náladu končiny,
po svěcené duchem moudrého Jehudy Lowa ben Bezalela, nakupil při
líčení ostatních ději~ť staropražských neuvěřitelné nesprávnosti a
pošetilá nechutenství; nevkusná zkreslenina Karlova mostu. libovolné
místopisné nápady o Zlaté uličce a Jelením příkopě na Hradčanech,
zvrácené jednotlivosti o slavnostním trhu na Staroměstském náměstí
jsou toho příklady nejkřiklavějšími. Jest ostatně vůbec možno. aby
německý spisovatel pochopil tragického ducha staré Prahy. který
oživuje a jednotí malebné rysy stavitelských a dějinných památek.
splývajících obdivuhodně s útvarem zdejší pl'l.dy? Postihne snad Oe-li
opravdovým umělcem, po čem není u Meyrinka ani stopy)
pitoresknost obrysů a kouzlo zabarvení. tvarovou starobylost a její protiklad
k současnému ruchu, truchlou dumu některých koutů a příšerné
podivínství jiných zátiší, ale to vše jest ještě na mlle vzdáleno od
kulturně duchové podstaty Prahy, k níž se může promilovati a protrpěti
jen srdce české. rozumějící krvavému písmu dějin a chápající
osudové pozadí stavitelských výtvorů.

Ze skutečného života pražského nezná, či lépe řečeno, nechce znáti
pisatel "Golema" praničeho. Zcela úmyslně zamlčuje. že kolem
groteskního ostrůvku. jakým jest zdejší ghetto, hučí a proudí ruch
průmyslový a obchodní, vědecké a umělecké snažení. radostný a mladistvý
příboj zdravého a schopného národa. Tu nelze již zpdsobu Meyrinkova
omluviti zběžnou nepozorností hořečného fantasty. čímž snad daly by
se shovívavě vyložiti jeho hrubé zkresleniny místopisné; tu jde o
soustavný, promyšlený postup německých spisovateld, kteří vnucují světu
zcela propracované pojetí naší Prahy. Dívají se na život zde;ší v
příkrém duali9ffiu. Nad Vltavou bydlí dvě plemena, odlišná jazykem,
mravem i krví: jedno zrozené k rozkoši ducha i těla. panští požitkáři a
podnikavci, d~s vztahující lačné ruce po všech ženách a zítra
opájející se mystickými sny. a druhé služebné a nevzdělané,přikrčené ke
zdi a čekající tam na almužnu či políček, určený k tomu, aby
dodávalo arijským i semitským vyvolencdm služky a sklepníky, kočí a
plavce, "sladká děvčata" a prostitutky. K prvnímu plemeni náleží
pdvodem Gustav Meyrink sám, k druhému překladatel jeho "Golema",

181