kultem řešitele tajemndstkářských rebusd kalkulem tím střízlivějším,
že jeho látka čerpána z oblasti duševědných záhad porušeného
vědomí a rozpolcené úso by.

Avšak český kritik zabýval by se sotva dopodrobna touto chladnou
stvdrou, zrozenou z nepdvabného objetí semitské mystiky a
novinářského vtipu německého, kdyby Meyrinkova "Golema" neprovázela
náročná pověst "pražského románu", kterou také český překladatel
šíří s pokornou ochotou vůči Gustavu Meyrinkovi, velkomyslnému
dárci autorisačního práva.

Podivínské a hrdzné děje zimničné knihy Meyrinkovy jsou umíštěny
do pražského Josefova před asanací: staropražská talmudistická báje
o příšerném homunkulovi Golemu, pocházející snad již ze XVII. věku,
tvoří pohyblivý střed příběhd z ghetta, kde židovští rabíni, vetešníci,
starožitníci, zřízenci obřadných bratrstev a sličné krásky východní
zároveň s nuznými příživníky odumírající čtvrti se kmitají v
strašidelné mlze, obestírající staré synagogy a podzemní chodby, zaprášené
krámky a zakleté domy, mrtvou zahradu života a dobrodružné
hospody. Meyrink nepojímá však pražského ghetta s citovým vzrušením
starého romantika, který všude slyší elegii zašlých dob a kvílení
plemene pronásledovaného po staletí, a tak jeho krutá a divoká čtvrt
nemá takřka nic společného s bájným židovským městem pražským,
kterým prováděli čtenáře s utajeným dechem na př. velký brunšvický
povídkář Vilém Raabe v.zasněném "Květu šeříkovém" neb srdečný
kronikář pražského židovstva Šalomoun Kohn v archaistickém
"Gabrielu". "Golem" Meyrinkdv předvádí Josefov již v rozkladu, kdy se
na rozvalinách někdejší starožidovské výlučnosti rozplemenila bída
a prostituce, denní špína a noční neřest, které jako zelenavá plíseň
povlékají drolící se zdi, od století osmahlé; proto židovské typy
pražské střídají se u něho s nevěstkami a lupiči z povolání, s mrzáky a
blázny, s krčmáři vykřičených místností a žebráky, se zběhlými
studenty a kleslými umělci, ocitnuvšími se na dně života. Meyrink
provází tuto čeládku i mimo obvod pražského ghetta a kresli křiklavé
obrázky z policejního ředitelství a z vězení trestního soudu na
Karlově náměstí, z pobřeží na Františku a ze zapadlých hospddek v
blízkosti Ungeltu; všude tam, kde jeho genrové podání naturalistické se
mdže spokojiti rychlým postřehem novinářského notickáře a opříti o
denní i noční kroniku policejní, cítí se vyprávěč "Golema" bezpečným.

180