Rakousích, našel nakladatele a redaktory ve Vídni a v Pešti, a také
jsou to nejspíše vídeňští spisovatelé, v nichž žije požehnaná tradice
Stifterova.

Tím horlivěji a hlasitěji zastávali potřebu a zásadu českoněmecké
literatury spisovatelé původu židovského, jejichž účast v novinářství
a feuilletonistice od čtyřicátých let jest tak patrná. li mnohých z nich,
kteří vyrostli uprostřed českého venkova, aneb na troskách pražskéh~
ghetta. byla němčina jazykem spíše dorozumívacím než mateřským;
velmi často zpracovávali české náměty a nabývali tím pro svá díla
originální příchuti, jinak jen z těžka dosažitelné - ale tyto obě
okolnosti jim nevadily, aby. najdouce výhodnější podmínky a širší
působiště, přetrhali později všecky vztahy k rodné půdě, ano stali se posléz
odpovědnými nepřáteli jejího obyvatelstva slovanského, zvláště v jeh~
bojích za politickou samostatnost, která se jim za idealistického mládí
zdála býti hodna nadšeného obdivu. OVšem pokud zasazena byla do
rámce pouhé minulosti. vývoj této židovskoněmecké literatury v
Čechách, jejíž vydatnou podporou jest pražské divadlo a pražská
žurnalistika, jest souznačný s vývojem židovské emancipace, asimilace
a posléze sionismu.

Dala by se tu rozeznávati tři období.

V prvním, jehož vrcholným datem jest rok 1848., horují
českoněmečtí židé pro svobodu politickou, národní a náboženskou, prosycení
myšlenkou emancipační; přijímají a přizpůsobují si myšlenkové i
literární zásady Mladého Německa; zdůrazňují i v dějinných obrazech,
jakými se rádi zabývají, politickou tendenci; přimykají se slohově
k Lenauovi a Freiligrathovi - na české straně S. Kapper, na německé
Móřic Hartmann a Ludvík Frankl jsou nejvýraznější.

V období druhém, jež od sedmdesátých let vytrvává až přes příchod
realistické Moderny, ovládne v českoněmeckém židovstvu
požitkářství, těžící spokojeně z příjemných poměrů příživnických; umělecké
epigonství a lahodný sensualism pojí se s filosofickým kvietismem a
s umírněnou resignací; nehluboká lyrická reflexe, odvozené básnění
dekorační zatlačí zájem o román a drama; vtipná feuiIletonistická
kritikac bez hlubších ideových kořenů doplňuje toto navoněné a
prázdné písemnictví Bedřicha Adlera, Huga Saluse a jiných.

Nejmladší generace židovská mezi českými Němci staví se příkře
proti zásadám svých otců: není ochotna se přizpůsobiti a zříci
ple176