v nervech vzpomínka na první Tvé výbojné kroky, jimiž jsi bujaře
vstoupil do umění. Vše se Ti zdálo dobrodružstvím a zároveň záhadou;
smyslný poeta slučoval se v Tobě s hloubavým myslitelem. Očarovalo
Tebe kouzlo ženy, ale toužil jsi proniknouti je; zpíval jsi barevnou
krásu viditelného světa, leč pátral jsi spolu po zákonu a řádu jej
ovládajícím; byl jsi opojen složitostí svého Já, avšak usiloval jsi zmocniti
se jeho tajemství. Poznání umělecké i vědecké rozšiřovalo Tyou duši,
ženy a knihy zjemňovaly Tvou citlivost, cizina a zvláště milovaná
Francie ukazovaly Ti velikost v životě a v umění.

Měnil ses jako člověk, zkoušel a opouštěl jsi různé formy výrazové,
procházel jsi bohatým vývojem filosofickým. Ale čemusi zůstávaľs
věren od jinošství až do Svého skonu: byla "to Poesie. Neviděl jsi v ní
ani hru, ani rozkoš, tím méně prostředek k ukojení ctižádosti; byla ti
životním posláním, odpovědným úkolem, náhradou za náboženství.
Byl jsi hotov obětovati jí kdykoliv vše, společenský úspěch, pohodlí
domova, osobní štěstí. Nenáviděl jsi v umění každé prostřednosti,
opovrhoval jsi cíli snadno dosažitelnými - je-li klasičností soustavné
a promyšlené úsilí o dokonalost, nebyl z naší mladší. generace nikdo
větší měrou básníkem klasickým než Ty.

Byla léta, kdy se zdálo, že jsi viíbec opustil poesii. Vrátil ses k ní
mužný a vyzralý. Nebyla ~ž pouhým dobrodružstvím smyslů -
řešení záhad postoupilo v popředí Tvého básnického zájmu. Ale nechtěl
ses dobrati tajemství cestou logického poznání; filosof melodický, jsi
záhady prožíval, jimi trpěl, na nich rostl; ony jevily se Ti sterými
obrazy světa viděného zcela nově, ony vybavovaly v Tvém nitru rytmické
řady, tak původní a nebývalé, že se nejednomu z vrstevníků zdály
arytmií.

Zde pod thují, vyrůstající z hrobu otcova, zpívala k Tobě smrt, zvouc
Tě "z bytí v nebytí, v tmu z jasu, z krátké lži v kraj pravdy, svobody,
věčna." Na alpských vrcholech přistupovalo k Tobě zoufalství se
slibem zmaru. Ale Ty jsi odmítl smrt, zavrhl zoufalství - rozhodl ses
pro život, jenž ti byl spojením s Bohem. Nikde jsi necítil prudkého
varu života mocněji než tam, kde síly do sebe narážejí, kde lidská
vt'ile se brání mechanickému osudu, kde plná, odpovědná svoboda
tvořícího umělce překonává hmotu, jež láká rozkoší a radostí od úkolu,
nad štěstí vyššího. Podobenství tohoto mravního poznání chápal jsi
v zápasu o božství na Golgotě stejně jako v řeckém mythu, jehož

168