jež jej znepokojovala po léta. Vítězství mravní vůle nad smrtí,
hvězdného osudu nad zmarem fenomenálním, nekonečného jitra slunné
odvahy nad Hadem - to vše, co proudí volnými rytmy z dvojzpěvu
Lampetiina'a~Faethusina v závěru "Faethonta" - vyvrcholuje Theerovo
úsilí proniknouti tajemství smrti, zvládnouti je, vyrůsti na něm.*

JevHi se Otakar Theer dnes, kdy choroba a umírání zastřely na čas
jeho obraz z nejlepších let činnosti a tvoření, větší měrou básníkem
smrti než dříve, smí to znamenati jen, že mezi našimi poety byl
básní':kem smrti zvládnuté éticky a překonané metafysicky, smrti, jež jest
záhadou, ale nikoliv propastí. Nezaplašoval v sebeklamném
optimismu ani na smrtelném loži myšlenku na ni, když se blížila neúprosně,
provázena bolestmi a únavOu; byly chvíle, kdy naslouchal odevzdaně
jejímu lákání. Ale i po těchto hovorech dovedl se vzchopiti a tuše, že
po noci problouzněné a horečné blíží se jitro, vyhlédal oknem jizby
nemocniční, zda nenajde na šeřícím se nebi posla Heliova, stříbrného
skřivana Faethonta. A těm, kdož jej milovali a jemu rozuměli, ukládal
tak bezděky, aby na jeho pamět a v jeho stopách v modrých tmách
sklánějících se nocí zasvěcených smrti, hledali jitřenku Života!

(Prosinec 1917 a leden 1918)

4. Řeč nad hrobem.

Vrátil ses, drahý příteli, do kraje, v jehož půdě tkvějí kořeny Tvého
rodu, vrátil ses, ale nikdy zde neuslyšíš již šumících jezů
široplecího Labe, více zde neuvidíš slunce v krvi západů, nad něž nikde není
krásnějších. Na místě, kde jsi každoročně stával zadumán, nabízí Ti
vychladlá země poslední lože, leč naše horké slzy taví půdu ztuhlou
za dne předvánočního.

Jako dítě opustil jsi požehnaný zdejší kraj; volala Tě Praha, kýval
na Tebe širý svět, vábil Tě život svými tisícerými zázraky. Byl jsi ještě
hochem, když zahořel jsi touhou státi se básníkem, a posud nám jiskří

* Dvě z Theerových básni, vzniknuvších po "Faethontu" a nezařazených
do knih lyríckých, znepokojují se představoll smrti, nikoliv však její
záhadou,o jak zádumčivá elegie družného poslání "Za mrtvými" tak drsný a zběžný
dřevoryt ,,!(plOtra Smrt" zrodily se za hromadného umirání světové válklJ,
o níž věštila přísná tucha básníkova, že se za ní "vše, co není'célým mužem
se skácí" - nelze dnes čísti bez pohnutí těchto lyrických dokumentů!

167