vykoupení již dokonaném? Či mluví z nich k čtenáři spíše tragický
zák~>n Theerova života, podle něhož o každou jistotu a hlavně o vnitřní
svobodu bylo třeba denně se rvát; "denně ji mozkem, krví a věrou.
horkou svou živelnou bytostí celou vykupovat?"

Za to do nejvlastnějších sfér života hrdinského a nepodmíněného.
jehož velepísní jsou nejkrásnější básně knihy "Všemu na vzdory".
nemá smrt již přístupu. Nedotýká se ani nejjemnějším dechem
morových svých úst kvetoucí oblasti hrdého a šťttstného češství, zde
hlásaného; neděsí básníka na strmé jeho cestě za novou a odvážnou
formou rytmu a slova; nadarmo krouží kolem nadlidského hrdiny v
památném triptychu "Golgota". Dokud vyvolený zdstává Synem božím.
věren svému poslání, necouvaje ani na píď s cesty, k dokonalosti
svrchované, dokud soustřeďuje veškeru mravní sílu, aby unesl kříž
božství, těžký a zářivý, nemt'iže se smrt přiblížiti k němu. Nedbá jí ve
vznešeném úsměvu jistoty, nepočítá s ní v blažené rozvaze svého
úkolu. Hrdě a klidně mluví k žákům:

"Sít budete život, když z rána
jezdci proti vám vyjedou ř
Vaše však cesta

s pisni na rtech půjde mezi hřivou, srsti, ohonem,
zrno své pod kopyta mecic

žencům Smrti."

Teprve ve chvíli, kdy Syn člověka zapochyboval, když padl pod
božstvím, odcizil se Otci a sobě, přistupuje k němu smrt ... její jméno
jest slabost, nevěra, myšlení podmíněné.

Jak blízek jest tomuto přemoženému Synu člověka k zemi sražený
syn Bohův Faethon! I on spěl k nejvyššímu i on toužil založit nový
řád, i on prahnul zasednout k věčnému panování na trůn života.
V hrdinském napětí mladické vůle za svrchovaným cílem nedbal o
smrt, neboť nevěl'il v ni; kmitl-li se však jeho vzdornými pomysly její

záludný pohled, viděl ji jinak než bezstarostní Olympané: ne jako
bezmeznou vládkyni lidí, vzpírající se hadovitě zlatému kopí
blažených měšťant'i, nýbrž jako pomocnici a služku úsilí o dokonalost.
Titanská odvaha Faethontových slov: "Nad život vyššího je cos: za
velkost a krásu smrt" - jest poslední odpověď Theerova k záhadě smrti,

166