tg chvíle čarovná / Bůh - vznět a proud a svit °
mne vdechne, s povrchu až země budu smyt /

O štěstí / V jeho žilách kapkou krve být

a srdcem slunečným hřmít v nová. věčně nová jitra /"

Tu přestal býti Otakar Theer nevolníkem smrti. Její osten jest
zlomen, království života nastává - života přísného. ale bohatého
smyslem a cenou, života vykupovaného osobním hořem a sebezapřením.
však stále zúčastněného na nejvyšším díle božském, na úsilovném
spění tvorstva i stvořitele k dokonalosti: Jmenujme dokonalost tu
svrchovaným poznáním záhady světa. nebo milosrdnou láskou ke všem
trpícím. spatřujme ji v uměleckém díle prováděném všemi tviirčími i
mravními mohutnostmi duše básnické nebo v spasitelské činnosti,
podřizující individuální viili úkolu nadosobnímu - vždy láme se o ni
všecka moc smrti. omezena na pomíjivou oblast jednotlivcova tr~ání
a snažení. Tyto jistoty tvoří vlastní obsah knihy •• Všemu na vzdory".
jež jest tou měrou zpěvem života, jako zpěvem smrti byly "Úzkosti a
naděje": jakmile pomyslný hrdina této lyriky ven a ven dramatické
najde sebe sama, oproštěna od smutkii lásky, mdloby. pleti a krve,
zádumčivosti ze samoty, stesku nad štěstím nedosaženým. jakmile
pozná. že určen je ne pro blaženství. nýbrž pro poslání. vždycky znovu
naplní jej osvobozující jistota. že žije všemu na vzdory, i smrti na
vzdory.

Nevyhýbá se Jejím stezkám, ba usedává na chvíli v jejím údolí, kde
se záludně strou fosforové páry. a kde nasládle chutná viině tlení.
Čtěme melancholický vstup smyslně teskné apostrofy •• Cizince", nebo
těžkou elegii divného pleťového kouzla •• Vzpomínka na mrtvou" - a
zase, jako ve "Výpravách k Já". byť s uměním vyzrálým a s jistotou
prožitku přistoupí k nám baudelairovský motiv o sesterství smrti a
milostné rozkoše. Nebo dejme se proniknouti nabroušenými meči
obou strašných básní. jejichž trýznivá nahost až vysiluje, •• Dva hlasy"
a "Sladko je žítil" - opět. jako v některých kusech "Úzkostí a nadějí"
zmocní se nás beznadějný smutek hmoty zasvěcené rozkladu a zmaru,
smutek tím beznadějnější, čím vášnivěji lidská i umělecká viile
Theerova proni~a tu realitu. Jsou tyto básně. tolik prosycené Theerovým
mocným a plastickým smyslem skutečnostním. jenom dokládem toho,
že touha po vykoupení byla v básníku silnější než jistota vědomí o

165