toť bezpečná forma zničení osobnosti a popření vine, pro ty, kdož
nemají síly vléci dále život, kde opadaly iluse, a odkud vyvanula vdně
opojení. Proto přivolá k sobě smrt •• Dobrodružství jedné noci" krásná
a nadějná zpěvačka, jíž byla i démonickou jasností odhalena prázdnota
lásky, umělecké slávy i víry, proto hyne samovraždou hrbatá a ošklivá
služka Karla v povídce téhož jména, jakmile bezpečně si zjistila, že
zištně a hrubě ji oklamal ten, jehož pokládala za vytouženého milence
v bezútěšné prázdnotě svého marného života.

Ve svazku těchto povídek, jejichž konci sní forma získána jest
studiem novodobé novely francouzské a jejich napodobenin, možno
pominouti polo naivní, poloironické pohádky "O zlém srdci", kde
rozmarný vyprávěč sice dotýká se vedle formy smrti i jejího etického
zhodnocení v duchu křesťanském, nelze však nezastaviti se u "Dne smrti".
Formálně sotva by zaujala tato žalostná historie dokonávajícího
maHře, který prohrál nadání i zdraví v manželství s nevěrnou koketou,
a jemuž bezprostředně před skonem mozek předvede v mučivém filmu
všecky obrazy jeho ponížení. Avšak konec povídky, rušící nejednou
realistický obrys genrovými jednotlivostmi, značí veliký pokrok v
Theerově řešení problému smrtí; spisovatel zavírá povídku slovy:

"A pak přišla smrt. Nenávist, žárlivost, ješitnost, touhy i strach, jež
'eště před chvilkou čeřily hladinou duše nemocného, všechno to
srovnala a uhladila, jako by nějaká ohromná ruka šinula se tiše po
rozbouřených vlnách." Není zde, v pojetí i v obraze, tak výstižném.-a
názorném, po prvé napověděno to, co znovu se vrací ve zralé lyrice
Theerově: ddvěra ve smrt jako tišitelku,jako dárkyni klidu, jako
vlídnou paní přinášející zapomenutí, oddech, jistotu klidu?

Ve všech projevech Theerova básnického mládí proniká zásadní
dualism života a smrti, jemuž poeta zd stal pak trvale věren a který
rozvil a prohloubil ve shodě s dalším svým rozvojem myslitelským.
Ve světě, v kterém stále a úporně válčí znepřátelené principy ducha
a hmoty, svobodné vdle a mechanické nutnosti, požitku a tvoření, není
odpovědnějších sokd než život a smrt; nechtějí a nemohou se
vyrovnati - tot odvěký zákon světa, doléhající nemilosrdnou tíhou i na
srdce lidské. Toto dualistické pojetí chová nesporně prvky dění
dramatického:a tím se Otakar Theer liší podstatně ode dvou vddčích
lyrikd onoho pokolení, od něhož sám doznaně přijímal nejvíce podnětil.,
od Jifiho Karáska a Otokara B~eziny. Básně Jiřího Karáska ze Lvovic

161