zmocňující se srdce při vědomí, že udeří hodina konce pro rozkoš,
lásku, opojení - tak naivním milovníkem života nebyl již Theer ve"
výpravách k Já". I smrt oslovoval halucinovaný poutník dvojím jazykem,
kterým se mezi lidmi a věcmi dorozumíval na výpravě ke své
prabytosti, ty.lasem sensací a hlasem intelektu. Žádal, aby i ona mu byla
novou sensací, poslední rozkoší, nejmocnějším záchvěvem soustavy
nervové. Očekával, že také ona ukojí nenasytnou zvědavost jeho
rozumu, že nasytí ji svrchovaným poznáním, že pomdže mu odhaliti
tajemství vlastního já. V této knize, kde každý verš zdá se být provoněn
parfumem ženy, a kde v malátnosti letního dne krouží vzduch prosycený
erotickým fluidem, pojata jest smrt jako poslední z milenek,
obštědřujících i vraždících - jest to poměr vášnivý, leč naprosto bez posvěcení
étického. Cosi z hořké a cynické moudrosti Baudelairovy lehlo na
Theerovu koncepci: i "starý kapitán", jejž vzývá na závěru své knihy
básník "Květd zla", duši unavenou marným kolísáním mezi splenem
a ideálem, má dovézti na dno Neznáma, aby tam nalezla novou sensaci.

Z pesimistického egoismu, jenž černou neproniknutelnou hradbou
obemykal úzký a skvělý svět" Výprav k Já", toužil se Theer
osvoboditi objektivační metodou povídek a báchorek "Pod stromem lásky".
Toužil převzíti na svá bedra také hoře cizí, odhodlal se uprostřed
světa tvrdého a výsměšného trpěti s bližními a zapomínaje/na chvíli
vlastní tíhy, zamýšlel buditi soucit pro zlý neb teskný osud lidských
soudruhd. A.le ti, o nichž vypráví výrazným a hutným slovem většinou
sarkastického zabarvení, s bystrým smyslem pro ironické situace
životní a s účinnou schopností řízně úsečné -karakteristiky, jsou až na
nepatrné výjimky jeho duševní blíženci, dobrodruhové a ilusionisté
v lásce, kteří nechtějí a nedovedou přežíti přeludu nelítostně
ztroskotaného, otroci ženy, neschopní žíti bez stále nových sensací erotických,
milovníci životního opojení, již však dychtí analyticky poznati a
rozebrati příčiny a podmínky svého slastného omámení - jak patrno,
jest tu dosaženo objektivace jen velmi neúplné. Ocitají-li se tito
Theerovi osudoví a citoví podobenci v bezprostřední blízkosti smrti,
stavějí se k ní nejinak než básník sám nedávno ve "Výpravách k Já".
Nezapomenutelně bolestný verš kouzla mučivě odhaleného, do kterého
Theer ve "Zklamání" zamkl hrdzu z milenčiny nevěry, jest takřka
epigrafem vztahu erotických hrdind jeho ke smrti: "Smrt lííla kolem mne
jak pták, ó proklínaná, a v zpěvu tázala se, chci-li zšíleti - -." Smrt

160