Přímým pokračováním tohoto závěru "Úzkostí a nadějí" jest pak
kniha Theerovy bolestné a chrabré mužnosti "Všemu na vzdory",
zrozená tak cele z inspirace n~boženské, že dolista bude vedle
plastiky Bílkovy, románové fIlosofie Šaldovy, hudby Vycpálkovy jmenována,
až zastaví se budoucnost nad uměleckými dny, jimiž ve chvílích
přerodu Evropy český duch mluvil se svým Bohem. Nerozuměl by
dramatické povaze Theerova lyrismu ten, kdo bv se domníval, že básník
drží božství jednou dosažené bez zkoušek a pochybností. Naopak,
lidsky přesvědčující pravdivost díla spočívá v neposlední řadě v tom,
že s krutostí sebeobžaloby zpovídá se poeta i z pokušení, která k němu
přistupují, lákajíce jej v staré temnoty agnosticismu a hmotného
prokletí; beznadějná mluva smrti v rodinovské visi "Sladko je žíti 1",
vysílená mdloba plynoucí z hrtizy života zmařeného v mučivém
diptychu "Dva hlasy" určují nejzazší mez, kam zašlo životní pokušení
Theerovo v tomto období. Bdh nemtiže mysliteli zvichřené a tragické
povahy Theerovy býti klidně velebnou samozřejmostí bossuetovskou;
nelze nemysliti na Pascala, modlí-li se český básník (týž, který vyznal:
"já denně se k vnitřní svobodě vzbouzel - denně byl nucen o ni se
rvát - denně ji mozkem, krví a věrou - horkou, svou živelní bytostí
celou - vykupovat") takto k svému Bohu: "Kterak najdu, nenalézaje 1
- Zda jsem tě již nenalezl, Otče mtij, - an tě hledám 1"

Vlastním dramatem Theerova zápasu o božstvi - omezime-li se jen
na lyriku a nemluvíme-li také o dramatě "Faethontu, kde zápas o
božství provázen jest ještě druhým hlavnim motivem, titanským úsilím
prosaditi proti olympskému determinismu zákon svobodn~ vdle
člověkovy - ztistává biblický triptych "Golgota." S Macharovou
stejnojmennou skladbou, ponořující, s monumentalitou dojista jedinečnou
v básnickém díle svého tvdrce, děj na kříži do nejčernějších mračen
dějinného pesimismu, má Theerova trojdílná tragédie metafysická
málo společného; nejdeť v ni o založení historického křesťanství a
o jeho chmurné výhledy, které oběť zakladatelovu jemu samému odhalí
jako marné sebeoklamání, nýbrž o věčně se opakující drama lidského
ducha, jenž pouze tehdy uchová v sobě synovství boží, těžce získané
mravní kázní, nezapochybuje-li o něm ani na vteřinu. Trojí pokušení
přistupuJe k Vyvolenému, pokušení rozkoše, pokušení moci, pokušení
chiliastického ráje pro zástupy; všem odolá Vykupitel a v
chvalozpěvech maže velebiti Pána i hlásati nové poselství duchového poznání

155