že jsou dávno mrtvi, že jim přísluší pouze bolestné jsoucno přeludu.
Ie přicházejí se zjevovat cizincdm a snílkdm. Bohové ve vyhnanství.
jak zní hluboký výměr Heindv.

Nyní obrací se k starořeckým bohdm též Otakar Theer, vedle
Viktora Dyka vddčí lyrik toho pokolení, které chce pokračovati v
básnickém dědictví Sovově a Březinově. Jeho obrat k antice mdže
překvapiti ty, kdož milují jej především pro odvážnou schopnost nacházeti
v prudkých rozporech vlastních modernímu složitému životu mocný
lyrický vznět, a pro mladé mistrovství, s jakým jeho hutný a širodechý
verš vykřesává ze skutečností drsných a bolestných novou, pdvodní
krásu. Ale - neboť netřeba věru přihlížeti k několika
rozkošnickopohanským výkřikdm "Výprav k já" - otevřme Theerovu knihu
"Všemu na vzdory" a najdeme tam nejednu prdpravu k "Faethontu".
Soustředěná chvíle tragického rozloučení s milenkou v "Elegii" vyvolala
po prvé obraz Řecka, země Diorozené: vedle Charitek, obětovnic a
hrdin vidí tam v pokojné kráse již nebeského Vozataje. který v moře
stříbra smáčí zlatem okutou oj, Hélia, Faethontova' otce. Ale vidění,
vznícené silou útěšného protikladu, propadá se příliš záhy: mravně
přísný básník ví, že země bohd a krásy nemdže býti nikomu darována,
že je třeba se jí dotrpět, k ní dordst, jí dozrát. A proto se mu
helénství stává mravní školou velikosti a ryzosti myšlenkové i básnické.
Nechce bohd jakýchkoliv, nýbrž touží jen po těch, které vzývali
Řekové v zasvěcených hodinách hrdinství a které spatřovali, jak "na cestě
k Pravdám řídí korby ze zlata sbité." Zná přísnou bdělost bohd, zná
hlad po dokonalosti, kterým trvá řecký Olymp, ale zná i
zachmuřenou moc Osudu. Ne přes to přese vše, ale právě proto pro vše, všemu
na vzdory chce žíti s Bohem a s bohy, jak praví nejhlubší jeho báseň
lyrická.

A právě proto buší Faethon odvážnou rukou do okutých bran
Hé
liova hradu. (BFezen 1917)

2. Nad ložem smrtelným.

Zdstane trvalou pýchou a ctí mladších básníkd českých. že naplnili
své verše živoucím dechem božství, že po stezkách poznání i na
cestách lásky hledali dychtivě pokorný a přece osvobozující styk

152