V době, kdy rostly a zrály poslední řecké bájeslovné skladby
Jaroslava Vrchlického, vydával již J. S. Machar své básně antické,
shrnuté do knihy" V záři helénského slunce". Ustupuje-li v nich stará
HelIas zcela zřetelně před republikánským a císařským Římem, ztrácí
se tu tím více řecký Olymp, zastíněn řeckým státem; rozumový sklon
básníka kladných občanských ideálů jest silnější než umělecká záliba
objektivisty, jenž vyvolává zašlé světy. Jest nanejvýše poučno čísti po
"Bozích a lidech" bezprostředně nečetné Macharovy bájeslovné
motivy, jimž nejednou dává klidné krajinné pozadí názorně provedené
několika barevnými údery štětce: kdežto Vrchlický olympské bohy
zlidšťuje tím, že dává jim prožívati tíhu bolesti, již zhodnotilo teprve
křesťanství, usiluje Machar postaviti božský svět antický v pravý
protiklad všeho cítění a nazírání křesťanského. přidávaje se nadobro
k dějinnému pojetí Nietzschovu. Snaže se býti co nejvěcnějším a co
nejméně osobním, oddaluje helénská božstva našemu zájmu; tito
Olympané nejsou zvěčněním našich lidských slastí a muk, toť chladní a
krásní cizinci vzdálených pásem, na které pohlížíme skoro jen jako
na dokonalé výtvory dekorativní. Věrná Macharova obec vzpomene
si při příležitosti Theerova "Faěthonta" snad Macharovy básně
"Slunečnice", kde bůh slunce Hélios, Macharovi z nebešťanů nejdražší.
stejně jako v exposici Theerovy dramatické skladby sklání se v lásce
k pozemšťance - ale Machar vymycuje ze své báje všecky motivy
mravní závaznosti a tudíž i dramatického vývoje a nechávaje Foiba
nedotčena stykem se smrtelnou ženou, spokojuje se s ryze dekoračním
řešením po způsobě Ovidiových "Proměn".

Nietzschovský (v podstatě již heinovský) protiklad smyslového.
kladného i radostného helénství, i duchového, zásvětního,
sebemučivého křesťanství, který chtěl Vrchlický v ibsenském duchu
překlenouti duhou vyšší syntésy a jejž Machar vyhání až do krajností,
převzal z našich mladších lyriků též S. K. Neumann, jehož některé
životem i smyslností opojené básně používají symbolů řeckého bájesloví.
Nelze si představiti hlubšího rozporu, než jaký zeje mezi výbojným
pohanstvím Neumannovým a zsinalým helenismem Jiřího Karáska ze
Lvovic, který v mladických výbuších sbírky "Sexus necans" vyvolává
úpadkově.. obřady pohlavních božstev řeckých a v nyvých melodiích
umdlené knihy "Endymion" pošeptmu hovoří s polobožskými duchy
řeckých azurových půlnocí - u Karáska uvědomují si všickni bohové.

151