Persefona; vedle Dionysa, boha opojení, vystupuje často Hermes,
ztělesňující ddmyslnourozvahu; se spoutanýmiTitany cítí básník očistnou
soustrast a Herakla, dříve uctívaného pro nezdolnou a útočnou silu, opěvuje
nyní Vrchlický jako zbožštěného hrdinu, který pl'echod do Olympu
zaplatil námahami a prudkou mukou. Tu pokračovali v básnickém
pohanství Vrchlického jeho epigoni, z nichž buďtež uvedeni alespoň Karel
Kučera z epikd a Jaroslav Kvapil mezi lyriky, ale co bylo mistru
výrazem vnitřního spříznění, to zdstalo u žákd slovesnou dekorací.

Když v převratných nárazech osobního utrpení za devadesátých let
zestárlo básníkovo srdce, zestaral a zesinal také jeho Olymp: místo
nesmrtelných bohd, nedotčených zákonem změny a neporušených
pozemskou strázní, zjevují se s řeckými tradičními jméný a s dějovými
obrysy mytologickými lidské, přelidské bytosti nadživotních rozměrd,
které stupňovaně prožívají všecky slasti nekonečné, všecky strasti
nekonečné. Nedoceněná posud kniha opravdu monumentálního slohu
"Bozi a lidé" z r. 1899 prostoupena jest tímto novým pojetím řeckých
bohd, jež od základní elegie povznáší se místy až k tragičnosti a snad
proto chvllemi rádo užívá scénického útvaru. Zdá se nám, že na Olymp
padá hustý stín křesťanského kultu bolesti, a že bohové zestárnuvše
nadobro pozbyli bezstarostného blaženství neporušeného hořkostí
poznání: kentaur Chiron, zraněný otráveným šípem Heraklovým, rád
by odhodil tíhu nesmrtelnosti a došel ve smrti jako člověk úlevy;
Titan Japetos nachází, nezdolán vojnou Gigantd, na dně světa
ukrytého démona Strachu; v poslední starořecké scéně Vrchlického
zpívají Okeanovny chválu bolesti; bezradně a zděšeně chouli se Eros
před studeným a nehybným šklebem Moiry - Osudu. Tento bolestný
smysl pro tragiku bájeslovných látek, toto zlidštění a chvílemi i etické
zhodnocení řeckého Olympu, toto dokonalé splynutí osobního zážitku
a daného motivu antického není méně významným tvdrčím činem než
bylo dvacet let před tím vydobytí řecké mytologie pro naše básnictví.
Toto zvnitrnění projevilo se také výrazově přiléhavou hutností ostré
linie, dříve nedosažitelnou, které obdivujeme se zvláště v mužně
zjizveném a temně podmalovaném triptychu o Odysseovi (v "Třetí knize
básní epických") psaném za pozdního zápasu o smír se světem a se
sebou samým. Leč na samém rozcestí vědomí a zkázy rodklebily se
na našeho největšího Heléna příšery ne zdolné fatality v mytologických
maskách řeckého podsvětí -

150