LYRICKÁ ŽEŇ JAROSLAVA KVAPILA

(K padesátým naroz'ninám básníkovým dne 25. září 1918).

První knihy básnického mládí Jaroslava Kvapila, psané a částečně
také vydané ještě v letech osmdesátých, spadají do onoho
vývojového období české poesie, které označuj{ a namnoze určuj{ dvě
památné lyrické sbírky Jaroslava Vrchlického: "Dojmy a rozmary" .a
•• Hudba v duši". Samy názvy obou těchto rozkošných, ba
rozkošnických knih napovídají jejich podstatu: umělecké tvoření básníkovo
nevzniká ani z mocných otřesů citového života, ani z hlubin těžkého
přemýšlení o přírodě a osudu, nýbrž jest ovocem dojmového
okouzlení, šťastného rozmaru, je! jako virtuos po strunách vybraného
nástroje lehounkým smyčcem dotýkají se vnímavých a požitkářských
čivů; odtud pak, řízena složitou kulturou i neúnavně pěstěnou kázní,
line se měkká, opojná, půvabná duševní hudba, rozkoš ucha, výzdoba
!ivota. K Vrchlickému přilnul Jaroslav Kvapil jako oddaný žák a
uvědomělý pokračovatel hned od počátku, a těsný ten vztah lze sledovati
i literárně od vřelé, ano obranné mistrovy předmluvy, kterou
předeslallyrické knížečce svého následovníka. "Růžovému keři", až k
vděčné a jásavé apoteose Jaroslava Vrchlického, jíž se nad otevřeným
hrobem vyšehradským loučil Kvapil s velkým vůdcem a dárcem své
básnické dráhy. V lyrických svých začátcích přimkl se Jaroslav
Kvapil - se svorně spřízněnými vrstevníky, Jaromírem Boreckým a Oto~
karem Auředníčkem - právě k formalistické a rozkošnické haluzi
rozvětveného tvoření Vroblického, II to tím více, že se přímo seznámil
s francouzskými inspiráttlty tohoto zralého. ba přezrálého umění a že
se od nich naučil lecčemu. čemu se robustnější básnická povaha
Vrchlického vzpírala; takto připadá patero prvních sbírek
Kvapilových od "Reliquií" až po "Tichou lásku" jako domyšlené pokračování
"Dojmů a rozmarů".

Ale pozorné oko uhodne při soustředěném čtení patrný odstín, který
liší Jaroslava Kvapila od Vrchlického, a to nejsnáze tam, kde mladý
básník jest nejvíce umělcem, na př. v půvabném "Růžovém keři". Je-li
Vrchlick~u rozkoš smyslů a hra umění pouze příkrasou a doplňkem
složitého života intelektuálního. který jej neustále spíná
srozmanitými projevy kultury dějinné a umělecké. vyl::erpává se mladistvý

143