mnoho obdivovatelů a obdivovatelek. kteří pod sugescí tohoto
sjednocení ve smyslné vlně oddají se knize, jako sedmnáctileté srdce
přetékající láskou a snem oddává se modré, teplé mlze květnového
podvečera.

lmpresionism, umění včerejška, vyznal se nejlépe v takovém
okouzlování, a mezi našimi básníky sotva druhý jest impresionistou tak
plnokrevným. Jeho postřehy, smyslově ryzí a výrazově naléhavé, mají
svěžest prvního pohledu do ráje, mladě dřímajícího v rose jitřní a
zhušťují často celou lyrickou báseň: "Kdesi blízko loupali pomeranč;
silná vůně se ronila jak z poraněného jara". "Venku se rozpršelo,
slyšel jsi protahovati se vzdálené zahrady, rozkošnicky, jako ženu, která
se svléká; krůpěje padaly na mžikající víčka lupenů". "Byl v ní
starostlivý, zvučící shon jak u česna. Byla jak ozářená cesta od čistého,
zdravého chléva, po které se běhá s krajáči mléka". ;,Chtěl bys mne
potom ještě Hbati znovu a znovu; prodléval bys, nemoha se odtrhnouti
a nalézaje má ústa zcela nová, očekával bys mne jak strom, jehož
ovoce přibývá množstvím i sladkostí, čím déle trháš". Jest patrno, jak
Šrámkovi vznikají tato přirovnání a metafory: jeden pocit tělový, pro,.
žívaný intensivně, přirovnává se k jinému, ještě prudčímu a
názornějšímu pocitu, sevřenému výrazem co nejplastičtějším. Fráňa Šrámek
má vedle toho i jiné obrazy, zrozené ze zásnub jemné lyriky s
triviálním vtipem, jako vůbec na ulici má proň stejnou cenu broušená tabule
výkladce jako kal na chodníku. Neuznává žádného rozdílu a hodnotové
stupnice mezi věcmi. Nechce a nedovede rozeznávati nízkého od
vznešeného, nicotnosti od podstaty, nahodilosti od jádra. Prožívá, hltá,
polyká dojmy, dojmy, dojmy. Skládá si z jejich skvrn a teček svůj svět,
pohyblivý, svítivý, hromadný, podivné jakési soudržnosti, ale bez
zákona a bez formv.

Kdyby byla kritika jen věcným zpravodajstvím, které určuje
básníkův typ a táže se, pokud dané dílo jej uskutečňuje, mohl bych svůj
rozbor" Těla" uzavříti prostě poznámkou, že Fráňa Šrámek doposud
nenašel tak přiléhavého výrazu n tak rozměrného formátu pro svůj
vrozený impresionism jako právě tentokráte. Avšak bez vývojového
hodnocení není, trvám, opravdové kritiky.

lmpreshmism, ať výtvarný či slovesný, se přežil: jeho rozkošnická
trpnost bez konstruktivní odvahy, jeho smyslovost a smyslnost bez
intelektu, nedostatek vůle a formy v něm naprosto nevyhovují
tvoři141