mnoho obdivovatelů a obdivovatelek. kteří pod sugescí tohoto sjednocení ve smyslné vlně oddají se knize, jako sedmnáctileté srdce přetékající láskou a snem oddává se modré, teplé mlze květnového podvečera. lmpresionism, umění včerejška, vyznal se nejlépe v takovém okouzlování, a mezi našimi básníky sotva druhý jest impresionistou tak plnokrevným. Jeho postřehy, smyslově ryzí a výrazově naléhavé, mají svěžest prvního pohledu do ráje, mladě dřímajícího v rose jitřní a zhušťují často celou lyrickou báseň: "Kdesi blízko loupali pomeranč; silná vůně se ronila jak z poraněného jara". "Venku se rozpršelo, slyšel jsi protahovati se vzdálené zahrady, rozkošnicky, jako ženu, která se svléká; krůpěje padaly na mžikající víčka lupenů". "Byl v ní starostlivý, zvučící shon jak u česna. Byla jak ozářená cesta od čistého, zdravého chléva, po které se běhá s krajáči mléka". ;,Chtěl bys mne potom ještě Hbati znovu a znovu; prodléval bys, nemoha se odtrhnouti a nalézaje má ústa zcela nová, očekával bys mne jak strom, jehož ovoce přibývá množstvím i sladkostí, čím déle trháš". Jest patrno, jak Šrámkovi vznikají tato přirovnání a metafory: jeden pocit tělový, pro,. žívaný intensivně, přirovnává se k jinému, ještě prudčímu a názornějšímu pocitu, sevřenému výrazem co nejplastičtějším. Fráňa Šrámek má vedle toho i jiné obrazy, zrozené ze zásnub jemné lyriky s triviálním vtipem, jako vůbec na ulici má proň stejnou cenu broušená tabule výkladce jako kal na chodníku. Neuznává žádného rozdílu a hodnotové stupnice mezi věcmi. Nechce a nedovede rozeznávati nízkého od vznešeného, nicotnosti od podstaty, nahodilosti od jádra. Prožívá, hltá, polyká dojmy, dojmy, dojmy. Skládá si z jejich skvrn a teček svůj svět, pohyblivý, svítivý, hromadný, podivné jakési soudržnosti, ale bez zákona a bez formv. Kdyby byla kritika jen věcným zpravodajstvím, které určuje básníkův typ a táže se, pokud dané dílo jej uskutečňuje, mohl bych svůj rozbor" Těla" uzavříti prostě poznámkou, že Fráňa Šrámek doposud nenašel tak přiléhavého výrazu n tak rozměrného formátu pro svůj vrozený impresionism jako právě tentokráte. Avšak bez vývojového hodnocení není, trvám, opravdové kritiky. lmpreshmism, ať výtvarný či slovesný, se přežil: jeho rozkošnická trpnost bez konstruktivní odvahy, jeho smyslovost a smyslnost bez intelektu, nedostatek vůle a formy v něm naprosto nevyhovují tvoři141