telno ve stavbě světa, že souhrn dobra na zemi daleko přesahuje sumu
zla, a že většinu zla a hříchu dopustil Bůh pouze proto, aby jimi bylo
docíleno dobra vyššího, ano doznává, že jest v individuální moci člo~
věkově, zastaviti postup zla, které popudem některého z jeho bližních
uvedeno bylo jako lavina v pohyb. To učinili Klárka svým utrpením a
Jesenius svým nesobeckým odpuštěním, s oním zlem, s jehož černou
a rudou barvou se u neodolatelného Jana setkávali. Positivistickým
pozorovatelům Janovým jevila se jeho kletba jako osobní smyslnost a
krutost, ale on sám, jasnozřivý mystik, pojímal ji jakožto vinu, kterouž
převzal na svá bedra, když v jinošství zavraždil v Capui krásnou a ne~
lítostnou baronku Gabrielu Oppenwaldovou z rodiny
protireformační ch hrabat Tristů, krvelačnich ukrutníků, jejichž viny volaly ještě
v potomkyni tak pozdní o usmíření. Podobna jedné z Eumenid řeckého
bájesloví, pronásledovala tato krví zbrocená Gabriela Jana Veselého
s místa na místo, ze smyslného dobrodružství do ukrutenství, až
usmířena navždy, uprchla, zažehnána posvátným úsměvem Janova dítěte,
nad nímž se sklání Jesenius a Klára, muž a žena, nalezší se konečně
v dokonalém souladu a štěstí.

A tuto theodiceji, ven a ven optimistickou a kladnou ~ nemohu zde
neopakovati Hamannova slova o vítězství názoru denního nad názo~
rem nočním ~ přenáší Ivan Olbracht ústy svého tématického mluvčího
hraběte Trista, šlechetného a vykoupeného již otce Gabrielina, z osudů
soukromých a rodinných na celou oblast dějinnou, tak široce osvětle~
nou požáry a reflektory války světové. Na vzdory nelítostné darwinské
nauce o boji o život zvítězí v dějinách konečně dobro nad zlem,
praktická víra v jednotu lidstva nad atavistickým sobectvím, jež národ za
národem udržuje v pohybu; skryt a zneuznán, zastřelI determinismem
přírodovědců a materialismem mocenských podnikatelů uskutečňuje
se v lidstvu pokrok mravní zcela odlišný od pokroku technického,
v jehož znamení prováděny byly nejfantastičtější hrůzy světové války.
V tomto smyslu jest "Podivné přátelství herce Jesenia" románem vá~
lečným, jejž nese tendence Barbussova neb Rolandova jitřní "c1arté",
bratříci národy a stavy za úsvitu nového věku, vroubí svými červánky
poslední kapitoly knihy.

Oba hrdi.nové románu zasahují do průběhu války tak, aby přivodili
příchod t~oto jasu a jitra. Každý po svém: dobrodružný romantik
Jan Veselý hyne jako účastník anarchistické mezinárodní vzpoury
133