nínem; ostatně tato pražská měšťácká dcerka Magda Veleb nová, .dítě
nemocné a nečisté", není o nic htiře provedený příklad Scheinpnugova
důsledně deterministického nazírání.

Prostředí, kterým Antonín Dvořák prochází, potáceje se bezmocně
vstříc svému zničení, není Karlu Scheinpnugovi pouhou pomtickou,
aby všestranně objasnil svého pochybného reka, nýbrž vábí naturali~
stického románopisce zároveň, aby je zpodobil monograficky a tím
své skladbě dal široké a hutné pozadí sociální. Jako satirický kronikář
a neuprosný psycholog malého města byl K. Scheinpnug již dříve znám;
i zde mají jeho obrázky slanských domácností a ulic ráz autentický
a silnou barvu místní i s celou tou galerií studentských, dívčích a bur~
žoastických postav, s kterými osud uvádí v nějakou spojitost Antonína
Dvořáka. Ale s nejmenší jistotou společenského kronikáře zatrpklého
pošklebku namalovalScheinpflug v •• Poutech soužití" měšťáckou Prahu
90. let, kdy se v mládeži hlásily nové proudy: mladí reformátoři, stu~
dentští mluvkové, hospodští a šantanoví požitkáři, plesová jeunesse
dorée, i měšťácké rodiny úředníkti žijí na hořkých stránkách Schein~
pnugových daleko intensivněji než na př. v obdobných románových
studiích M. A. Šimáčka. Ať na malém městě či v Praze umí Scheinpflug
zvláště pečlivě a názorně prokresliti postavy žensk~, které, na rozdíl
od jeho prací dřívějšich, se již neřadí schematicky jen do dvou skupin,
dravých smyslnic a křehounkých sentimentál; prohlédněme početnou
galerii Toníkových studentských lásek: kolik tu odstíněných a oso~
bitých dívčích hlava mezi nimi dva tři náběhy k typu nejzajímavějšímu,
ale nikoliv nejsnazšímu. novodobě uvědomělé ženy. pracovité, myslivé,
statečné a čestné I

Zvládnouti tak obsáhlou románovou látku úměrnou a jednotnou
komposicí bylo by i pro zralého umělce těžkým úkolem; Karel
Scheinpnug není ještě.daleko seň.Neumí se omezit, uskrovnit, v čas odmlčet;
vkládá episody zbyte'čné. rozpřádá líčení nadobro podružná, trmácí
sebe i čtenáře postavami a výjevy, které s pravým románovým dějem
souvisí pouze zdaleka: tak obrázky hospodské lžibohémy pražské,
studentské boje o Rukopisy neb debaty protioficiálních reformátorti
v druhém díle mohly bez úhony celku odpadnouti právě tak jako leccos
ze studentské kroniky slanské v první knize. Ale autor přece jen cítil
potřeb~ a závazek pokusiti se o komposiční seskupení látky, která
hy se ji~k rozpadla v pouhou kroniku, což jest mu ke cti; tak na př.

123