pevně přimkl k osobě, s kterou jest od dětinství svázán tolikerými
vztahy. Tato dvojnásobná bezmocnost, tetina i Antonínova, vůči tupému
a krutému osudu, prožita jest spisovatelem s bolestnou intensitou
hluboké soustrázně, která posvěcuje; rovněž úpěnlivé a marné toužení
Antonína Dvořáka, aby vybředl ze smyslné a trpné bídy měšťácké
neřestnosti, kam byl uvržen svým sňatkem, prosyceno je mocnou mravní
účastí autora-psychologa; ale nade vše zalévá tuto kroniku mravního
chátrání vlídným světlem tvořivé a vykupitelské humanity
Scheinpnugovo vřelé porozumění obětavému hrdinství tety Anny, v které
proti běžným typům staropanenské malodušnosti a sobectví vytvořil
spisovatel skoro skulpturální postavu kladných ctností nadosobnich.
Těmito etickými hodnotami vykoupil Karel Scheinpflug alespoň
částečné své dílo z trapného a dusného naturalismu, který nejednu
kapitolu románu zalévá aŽ nesnesitelně svým neproniknutelným dýmem
a svou nažloutlou mlhou.

Příznačno jest pro naturalistu Scheinpnuga zvláště, že všecky jeho
postavy jsou netolíko popsány, ale i determinovány fysicky a
fysiolog~ky, takže duševní jejich život ve všech svých projevech jest téměř
jen výslednicí předpokladů tělesných, podmínek svého prostředí, ano i
rodové dědičnosti. Hrdina "Pout soužití" jest přímo klinickým
příkladem přírodovědeckého a sociologického determinismu: syn matky
souchotinářky a otce alkoholika přináší si do života kromě oslabeného
ústrojí, které hned v dětství plicní choroba ještě rozvrátí, prudkou
pohlavní smyslnost a nedostatečnou odolnost vůči zevním vlivům; fim
vehnán jest po měnivé hře jinošských dobrodružství lásek duševních
i tělesných do katastrofálního manželství s nenasytnou smyslnicí, která
vyssaje všecku jeho životní sílu a zároveň se svou hanebnou rodinou
až k psovství si ochočí jeho vůli: mravní libertinism v mládeži
přechodné doby, snaha chudého hocha vyšvihnouti se společensky,
působení velkoměstského prostředí na naivní duši venkovanovu - to vše
urychli rozklad úpadkové bytosti ctižádostivce bez vůle, jakým jest
tento bědný Antonín Dvořák, koncipista pražského magistrátu. Karel
Scheinpnug honosí se zvláštní naléhavou palčivostí naturalistického
štětce, kterou osvědčuje ve výjevech pohlavní brutality, ať jde o
záchvěvy "probuzeného jara" v slanském gymnasistovi, ať o žalostná
vítězství smyslů z prvního roku na universitě, či zvláště o dusné a kalné
výbuchy pohlavního rozkošnictví a ukrutenství Magdina nad
Anto
122