úpadkové zrůdy židovské racy, dr. Fl'eund a Iza Pinkusfeldová,
vypracován jest bodrý a jadrný Moravan Floryš Vest yd, na jehož postavě
kontrastní záměr Čapkův jest nejpatrnější: plemenné zdraví, životní
vzestup, kypivá bezstarostnost, prostě vděčný poměr k ženě, která
jej podobně vydržuje, jako Anna Vondrejce, jasný humor vyznačují
tuto hutnou postavu, která stojí hned ve vstupu knihy a zase ji zavírá
- hle triumf života a síly nad dekadencí a smrtí, moravského mládí
nad otrávenou Prahou, čerstvé krve a husté mízy lidové nad
bledničkou a úbytěmi intelektuálů.

Způsob, jak K. M. Čapek-Chod tohoto růžolícího a rozkročeného
Hanáka umístil do čela i do závěru románu Antonína Vondrejce,
ukazuje k jeho uvědomělým záměrům kom po si čním, jež z fragmentů,
rozptýlených po knihách a létech, usilovaly vytvořiti jednotné a
zaokrouhlené dílo románové. Tato snaha však nepotkala se s rozhodným
úspěchem. Leckteré episody. na př. Hejholův hrdinský konec s
mohutným p'ozadím pražských bouří prosincových, zůstaly mimo vlastní
osnovu knihy; obrovská novelistická vložka, jakou jest povážlivý
kruhový dekameron Upanišády, povážlivě zbortila pevný rámec;
záliba pro grotesku svedla při líčení Vondrejcovy svatby a jeho
posledního pomazání K. M. Čapka k tomu, že spoustou výjevů fraškovitých~
zbytečně zpomalil postup dějový. Problém komposiční zůstává po
"Antonínu Vondrejcovi" stejně jako po "Kašparu Lénovi" a po
"Turbině" nejnaléhavější záležitostí vývoje tohoto velkého fabulisty,
odvážného mistra karikatury, hlubokého vykladače tragikomedie lidské.

(1918)

3. Pouta soužití.

Nezvykle rozlehlá románová skladba Karla Scheinpflugu "Pouta
soužití" (1919) vznikla asi před patnácti lety; zobrazuje český
život, jak jej prožívala naše společnost před čtvrtstoletím; vyvěrá z
uměleckého a filosofického názoru, který před třiceti roky nastoupil
u nás svou vítěznou a krátkou dráhu. Karel Scheinpflug jest
uvědomělý a důsledný naturalista. Tím nemá býtiřečeno pouze, že v podrobné
kronice společenského života na maléÍn městě i v Praze chtěl vyčerpati
veškeru skutečnost co nejvěrněji a nejsytěji, nevyhýbaje se ani kalným
spodinám ft trapným brutálnostem všedního dne a odsvěceného bytí;

120