diagnostikem Vejborným, sochařem světové pověsti mistrem Klaudou
atd., jest sice napínavou a nikterak krkolomnou zábavou, ale s
kritickým rozborem nemá pranic společného. Ten musí si však položiti
otázku: jaký vnitřní a komposiční vztah mají hlavní z marnotratně
nahromaděných postav k ústřednímu hrdinovi a co znamenají pro
dějový rozvoj románu? Mnohé figury, na příklad celá strakatá a křiklavá
společnost pivních duchaplníkil. z Upanišády, nezasahují hloub do
Vondrejcova osudu a vypadají jaksi z jednotného rámce románu,
třebaže jsou svědky, ano z části i součiniteli jeho nejtrapnějšího pádu:
jiné postavy, propracované s virtudsitou skutečně podivuhodnou, jako
jediný přítel Vondrejcil.v tragický ironik, noční redaktor Hejhola, nebo
démon Vondrejcovy žárlivosti, bonhomní cynik doktór Gotold, mají
v celkové osnově podřízené místo. Za to tři geniálně groteskní
karaktery, balancující na samém ostří nejsmělejší burlesky, jsou s
tragikomedií Vondrejcova úpadku a konce spiaty nerozlučně; řekl bych,
že překladatel, "Poskvrněných početí", trojdoktor Freund, Annina
sestra, ryšavá, židovská modelka lza Pinkusfeldová, posléze někdejší
redakční druh z "Ječmínka", hanácký kovář a pražský medik Floryš
Vest yd Jakousi dušeslovnou dialektikou protikladu a folie Antonína
Vondrejce a jeho milenku teprve docelují.

Židovský polyhistor a estét, nádražní skladník a šachový
problemista, sběratel doktorských diplomil. a rozdavač kytiček na potkání,
dr. Freund stojí od začátku románu na rozhraní geniality a
bláznovství, aby posléze jako šílenec byl odveden od smrtelného lože
Vondrejcova; jsa nadobro beze schopnosti tvil.rčí a bez temně smyslné
krve, dobývá všeho rychlým útokem, ale vždy se ukáže, že dobyl leda
bezcenného formálního fantómu; s lehkou bravurou klouže
překladatel "Poskvrněných početí" životem tam, kde jejich autor s tragickou
a sebemučivou vážností boří se do bahna, až se v něm posléze zalkne
a udusí. Obdobně jest proti těžké a temné Anně, ženě osudně vášnivé
a úporně vytrvalé, postavena její lehkokrevná a svítivá sestra lza, ven
a ven prolhané, lstivé a nezodpovědné stvoření, která si na osudu
obmyslně vyvzdoruje, ne-li štěstí, tedy alespoň skvělé společenské
postavení, byť značně poskvrněné, takže její tragicky stižená sestra
vidí na své sourozence, jíž mravně nenávidí a k níž je přitahována
hlasem krve, jak špatně se v životě vyplácí býti opravdovým a jíti za
pudem, který se mimoděk změní v svědomí. Úplně jinak než tyto dvě

119