PO CESTÁCH ČESKÉHO ROMÁNU SOUDOBÉHO

1. Román Antonína Vondrejce.

Románovou skladbou o "Kašparu Lénovi, mstiteli" dobral se před
deseti lety K. M. Čapek~Chod po mnohých oklikách a odbočkách
svého samorostlého svérázu v psychologii i v umění vypravovatelském:
od té chvíle jde bezpečným a těžkým svým krokem po cestě dobře
pro-myšlené k cíli odvážně vytčenému, a jest skutečně zajímavou i
radostnou podívanou sledovati, jak tato dráha, zarývající se občas hlubokým
a neschůdným úvozem do vzdorovitých a skalnatých vrstev temného
naturalismu, rok za rokem, knihu za knihou stoupá.

Vlastním východiskem veškerých Čapkových povídkových i román O:'"
vých studííjest monografický rozbor životního prostředí. Jako odborník,
zasvěcený i do nejskrytějších tajů a vyzbrojený také příslušným
bohatstvím terminologie, byť nejodlehlejší, K. M. Čapek-Chod proniká
až ke dřeni nejrozmanitějších životních úkonů a povolání, aby ukázal,
jak jednotlivec ve způsobech svého nazírání, projevu i konání jest
podmiňován a určován svým stavem a jeho ovzduším, protože pak
hrdinové Čapkovi jsou z valné části jednostrannými vášnivcí a
bezohlednými monomany, nabývá toto deterministické působení v jeho
pro-pracovaném a přesvědčivém podání rázu až patologicky děsivého.·
K. M. Čapek-Chod jde ještě o krok dále. Ukazuje opětovně, kterak
určitý sociální úkon a životní prostředí člověkovo přímo vytvářejí jeho
osobní tragiku a neodvratně připravují jeho pád, když byly nadobro
prostoupily celou jeho povahu a obměnily jeho vrozené sklony pudové
i mravní, jež v Čapkově podání rýsují se s prímitivismem až
atavistickým; tím se stává, že drtivé katastrofy jeho románových hrdin působí
namnoze jako speciální případy společenského přírodopisu,
nedosahujíce platnosti obecně lidské. V tom ve všem hlásí se K. M. Čapek-Chod
k praporu naturalismu, pod nímž jako jeden z prvních u nás před
čtvrtstoletím vystoupil.

Jest naturalistou ještě jiným průkazným znakem. Vlastní oblastí,
v níž se jeho psychologie cítí zvláště bezpečnou, jest společenský Ú .•
padek: odumírání rodiny a její fysický a mravní rozklad, nezadditelný
rozvrat duševních i tělesných sil badajícího či tvořícího individua,
které přepialo a zároveň poplenilo svou soustředěnou energii, postupné

111