kému opravňuje věrné plnění mravního poslání. Vábilo by, citovati
nejeden odstavec z této statečné zpovědi, vrcholící krásným
přiznáním: nPracujeme, protože nemůžeme nepracovat a pracujeme
pokrokově, protože je to v kyslíkové povaze našich duší, které nemohou
jinak." Ale nemohu-li zde uvésti více, vypíši alespoň pasus, kde
Gan-ma za sebe i za své druhy vymezuje kladné zásady starého realismu:
nSmíme říci, že jsme postavili v Čechách vyšší a přísnější ideál
spiscva tele, vytkli jsme jiný vyšší názor na jeho společenský úkon, na jeho
mravní odpovědnost ke své době a k vrstevníkům. Písemnictví
přestalo pro nás býti h.!ou a zábavou, pouhým vykrašlováním a
vyzlacováním bytí; hleděli jsme na ně jako na těžkou, vážnou práci pro
důležité cíle mravní. Spisovatel byl pro nás dělníkem a vojákem národa,
dílo jeho mělo být pomocí, jak se onentovat v životě, jak si uvědomit,
kolik hodin uhodilo na orloji lidstva. Talent spisovatelský nebyl pro
nás právním titulem, to jest nárokem pro jeho majitele, aby se mu
dostalo pro to v lidské společnosti výsadního, kulturního postavení,
ctí a výhod, nýbrž talent byl v našich očích povinností ku práci a to
ku práci tím větší, čím talent byl větší. Služba přítomnému životu,
jeho potřebám, byla nám hlavní a první službou spisovatelskou: vést
své bratry ve bludech, zoufalých rozpacích a pochybách, ukazovat
jim s větších výšin smysl života."

K tomuto dokumentárnímu vyznání připojil bych rád ještě jen
stručnou a upřímnou poznámkú, k níž mně dává právo, tuším, právě
okolnost, že jsem sám k vyznavačům a spolupracovníkům českého realismu
nenáležel. V Gammovýchslovechnení - zdá se mi - dostatečně
zdůrazněn národní prvek realismu, na který nesmí býti zapomínáno u
české kulturní družiny, jež osudným omylem vytáhla do pole s matoucím
článkem rozkolísaného H. G. Schauera a proto po dlouhou dobu byla
viněna z nenárodnosti. Víme dnes všichni, že bylo to obvinění plané,
ba protismyslné, stejně jako u pokolení Nerudova u nás, neb u
Mladého Německa za hranicemi. Na Gammových statích, feui11etonech a
kritikách možno krok za krokem sledovati, jak všecky sociální, mravní
i veřejné reformy našeho realismu byly myšleny po česku, pro zvláštní
naše národní potřew a poměry, se stálým a úzkostlivým vztahem
k skutečnosti domácí. Viděli jsme, že Gustav Jaroš, dobrý Evropan
znalostmi i zálibami, přijal velmi mnoho z myšlení a tíhnutí
zahraničního, ale to jej učinilo kritikem a novinářem skutečně národním, že vždy

109