ního, kterému se pak v druhém, tuším, významnějším díle své "Brázdy"
oddává spisovatel výlučně, ať píše promyšlené soustavné studie "Peklo
dětí", "Ovoce a strom", "Ten druhý Čech" (o dru Klímovi), nebo ať
s rozmarem novinářského besedníka promlouvá o drobných tématech
každodennosti, či ať s hořkostí zraněného, ale neúchylného idealisty
rozjímá o patologii českého života veřejného ("Poznámky sociální",
•• Pelyněk z Čech", "Z novinářova zápisníku "). Gamma má říznou ironii,
bodavý vtip, útočnou výmluvnost, která se často rozlévá mnoho slovně
a nečlenitě příliš do široka; umí případ domyslit co nejvšeobecněji,
odhalit sociální a kulturní souvislosti způsobem zcela neočekávaným
a překvapujícím, propaluje se k jádru věci a ke kořeni zla; nekáře a
netresce jen, ale povzbuzuje také, ukazuje cestu k nápravě, a nHnou
útěchou jako světlým líčením vnáší vděku plný živel do svého příkrého
horlitelství. Ale, co dodává Jarošově kritice života zvláštní váhy, toť
základní její rys: není novinářsky příležitostná, podnkená
nahodil?stmi denní kroniky pražské a sociální zvědavostí neúmorného
pozorovatele pouličního, nýbrž zásadní, promýšlená, plánovitá. Nebylo
by věru nesnadno rozhorliti se na potlesk v koncertní síni, odhaliti
lež národního pohřbu, zahřímati nad mutoskopem s oplzlými obrázky,
odsouditi babské modlářství u karmelitánů, doprovoditi smrt
kavárenského sklepníka souchotináře krutou sebeobžalobou, připojiti k
otevření Groebových sadů úvahu o kráse v městské pustině atd. - to
dovede každý průměrný feuil1etonista, byť zpravidla méně naléhavě,
působivě a názorně než Gamma.

Ale u Gustava Jaroše za každým tím mravním rozhorlením a
sociálním zakročením stojí propracovaný étický názor, jehož hlavní zásady
jsou snad tyto: společenská spravedlnost a odtud rovnoměrné
rozdělení práce i výhod z ní; úcta k ženě a k dítěti a to i k dítěti
nenarozenému a k ženě ve styku pohlavním; ozdravení těla jednotlivcova
i společenského sluncem, cviky, stykem s přírodou, zjednodušením a
zrostliněním stravy a odstraněním dráždidel; omezení zbytečných
potřeb a všeho luksu a tím zlevnění a oproštění života; hrdá a důsledná
nezávislost na penězícharaději čestná chudoba, než znemravňující
bohatství; uvědomění si duchovního obsahu všeho bytí, jež jest
nekonečné, a v němž projevuje se netoliko jiskra boží, ale přímo záměr a
plán věčného Ducha; odpoutání se od židovsko-křesťanských
předsudků ve prospěch harmonie s přírodou a s osudem. Gustav Jaroš

106