NÁRODNí KRITIK A NOVINÁŘ

Letmý pohled do dvou pdvabných svazečkd •• Brázdy", kam Gustav
Jaroš, známější novinářskou svou značkou Gamma v přísném
výběru a v pl'íkladné úpravě firmy Štencovy shrnul žatvu své dlouholeté
činnosti publicistické, pl'edstaví nám uměleckého a životního kritika
podivuhodného rozsahu zájmového a látkového. Nejvlastnější říší jeho
znalostí a lásky jest zcela zřejmě výtvarnictví. Rembrandt, k němuž se
Gamma stále znovu vrací výkladem, vzpomínkou, ale hlavně vzýváním,
vystupuje, možno-Ii tak říci, jako strážný genij Jarošovy estetiky. Leč
vedle tohoto absolutního malíře má Gamma stejně oddané. ba pokorné
pochopení pro svrchovaného kreslíře. jímž se mu jeví náš Aleš.
Podivuje-li se belgickému sochaři Meunierovi, který z moderní ošklivosti
a hrdzy vytvořil novou monumentální krásu. neváhá zároveň pokloniti
se Čechu Schwaigrovi, u něhož ostrá kritika společenského pokrytectví
užívala mluvy archaisující. Hamletovskou otázku naší kultury, zda a
jak doháněti Evropu, řeší pronikavě a nelítostně na osudu malíře
Miloše Jiránka; čistě českou tragiku národa, jenž tvarově žil skoro
vesměs z děl a směrd svých podrobiteld, rozebírá při kritice
výtvarného soupisu; poměr dnešního člověka k barvě si ozřejmuje při
zmateném a v sobě zahanbeném pohledu na stavby Jurkovičovy; hlasatele
souměrné tělesné kultury J. P. Miillera pojímá názorně jako model
Lysippdv a než na Hostýně se otřese nad mrzkou lží výdělečnosti a
modlářství, popase roztoužený svůj zrak na pohyblivých barevných
záhonech lidu slováckého a valašského. Jak patrno, Gamma jest
člověk. nejen vyzbrojený výtvarnickými znalostmi a prodšený láskou
k malbě. kresbě a sochařství, nýbrž nadaný velkou schopností výtvarně
vidět a výtvarně svět prožívat. Ale zná a dovede ještě více. Slyší snad
s menší uměleckou prdpravou, avšak dojista s vnímavostí stejně
jemnou - jeho stránky věnované Smetanovi mohou se směle měřiti s jeho
kapitolami alšovskými. O literatuře mluví v tomto výboru pouze
příležitostně se zřetelným úmyslem témat nikterak nevyčerpávati; přes
to také znalci přinesou podněty a vnitřní obohacení Jarošovy poznámky

o B. Němcové, Janu Nerudovi, Sv. Čechovi, Dostojevském a zvláště

o Janu Amosu Komenském.

Podstatě Gammovy umělecké kritiky porozumíme nejlépe,
vymezlme-li její oblast nejprve záporně.

104