Z nich jedna, intensivně prožitá a protrpěná již v dětství, provázela
jej neodbytně od první knihy. jíž dala hlavní motiv, aniž tu bylo na ni
odpověděno tak uspokojivě, aby se k ní myšlen k y i city filosofovy znovu
nevracely, třeba po oklikách. Temná hrůza. posednuvší duši
desetiletého dítěte na slovácké dědině při pohledu na branku konírny; kde
visel skutečný člověk. pacholek zoufalec, vynutila si na mladém
sociologu vídeňské university podrobné řešení knihou o
"Sebevražednostijako hromadném zjevu moderní civilisace"; vedle statistiky a
společenského dušezpytu zpovídá Masaryk již v ní soudobou básnickou
literaturu jako nejpravdivější a nejspolehlivější svědkyni mravní i
náboženské choroby našeho v~ku, z níž se nutně aneodvratně v tolika
případech rodí samovražedné zoufalství. Jako ctitel naze pravdivého
a krutě otevřeného umění moderního očekává od ní odpověď
bezprostřední, plně životnou a skladnou, kde pod jednotlivou myšlenkou,
citem a chtěním určitě prosvitá "celé životní úsilí. snažení a hledání.
doufání a strádání" soudobého člověka a soudobé společnosti. Popsal
a rozebral tento stav porušené rovnováhy myšlenkové i morální s tak
pronikavým úsilím přesně pozorujícího patologa a důmyslného
terapeuta, že se bez odporu řadí k oněm společenským psychologům ze
sklonku století, z jejichž knih temení po období indiferentismu
ozdravující proud idealismu křesťanského a mravního; nikdy nepsal tento
milovník střízlivé a úsporné věty slohem vzrušenějším a mohutnějším,
než líčil-li děs i magičnost této "doby slavné, velké. hrozné".

Zjistiv analysou neobyčejně důmyslnou, že kromě sebevražednosti
jest titanism druhým hlavním symptomem osudného rozvratu ve
vědomí i svědomí současného člověčenstva. jal se kriticky studovati
básnické tlumočníky individualismu. ba egoismu moderního, z nichž jedni,
unavení a pessimističtí, protestují proti Bohu a světovému řádu
samovraždou - útěkem, kdežto druzí, přepiavší svou vůli k životu a
nahrazující nedostatek skutečné síly touhou po ní. vzdorují Bohu
revolucí myšlenkovou či politickou. rozkošnickým požitkářstvím neb
satanismem všeho druhu. Takto měla kritika literární dopomoci svou
analysou k tomu. aby ve veškeré typičnosti vynikly nadprůměrné skladné
postavy. Faust vedle Manfréda a Oktáva s Rollou. dvě polské dvojice
Gustav s Konrádem a Jindřich s Pankrácem vedle ruských blíženců
Ivana Karamazova s Razkolnikovem: kolem každého typu se měla
kupiti družina p.árodně. spřízněných mluvčích téhož duchovního
za
lOl