proti všem svým dosavadním tradicím všeobecnou brannou povinnost
právě oba skutečně demokratické státy, jež Masarykovým sympatiím
stojí ode dávna nejblíže, Anglie a Amerika, nemohou přece potomci
božích bojovníků nechati ruce v klíně. Takto stal se obnovitel našeho
národního programu humanitního tvůrcem československých legií,
jejichž úspěchy přenesly českou otázku z oblasti politické ideologie
na krvavou a rozhodnou půdu strategické skutečnosti. Nejvýznamněji
zasáhli naši legionáři za Masarykova vedení do rozvrácených poměrů
ruských, jakoby v duchu milovaného vůdce řešili tam se zbraní v ruce
problém revoluce a vývoje sociálního pokroku a komunistické
demagogie; tu při vojenských přehlídkách a před velkými bitevními činy
pronesl Masaryk k novým Táborům ohňová slova, jež náležejí k j~ho
projevům nejúchvatnějším. Jako politik však pracoval nelúsilovněji
v Americe, jíž stojí v čele Wilson, duch Masarykovi sourodý jak v
křešťanské humanitě tak v důstojném demokratismu a v pojetí ideje národní
jakožto principu nadřízeného myšlence státní - krátké setkání těchto
dvou jasných a protestantských fanatiků spravedlnosti má kouzlo až
svítivé: není divu, že porozuměli si úplně, a že soudce světa, slovem i
skutkem zaručil podporu požadavků <:eskoslovenského státu
národního, pro něž Masaryk získal se svými druhy i souhlas Francie, Italie
a Anglie.

Výsledky jsou známy: po čtyřech létech dalekých a nebezpečných
cest, strádání a pronásledování, kdy byl na tisíce kilometrů vzdálen
od domova a rodiny, a kdy státníci a pochopové starého Rakouska
jej slavnostně zatracovali jako velezrádce, kdežto sám, stařec
osmašedesátiletý neochaboval, nepochyboval, neklesal na mysli, vrací se
T. G. Masaryk, ne již pouhý vůdce a miláček československých legií,
nýbrž pravý otec vlasti do Prahy jako první president naší republiky.

Nejsou to roucha a ratolesti palmové, které Ti
steleme na cestu, nejsoll to pouhé prapory, co
vlaje Ti vstřic, otče a vůdce náš, abqchom zitra
zradili a opustili Tebe: naše srdce bi;í Ti v ústrety.
Nechceme kráčeti s Tebou toliko po světelných
drahách Tvého úspěchu a Tvých vítězství, jichž
se teprve musíme státi hodnýmí, nýbrž toužíme
především, sledovati Tvé myšlenky, které nám tak

97