reformace, uskutečňujíc ve vědě, literatuře a politice zásady huma~
nitní. Co sluší tedy nám, pro něž Hus a Chelčický nepřestali býti
mravními vůdci a jimž odkaz Palackého a Havlíčka jest nadále závaz~
ným ukazatelem? táže se T. G. Masaryk v obou hlavních knihách
tchoto období, na samém rozhraní stot v "České otázce" a "K.
HavHi'kovi". Domysliti národní. obrození politicky; překonati ve vlastní 1 1
svědomí i veřejným činem Bílou Horu; doplniti humanitní program
sociálně.

A zde stýká se co nejtěsněji s Masarykovým buditelstvím národním
jeho buditelství sociální. Synek panského služebníka zažil za dětství
tíseň a nespravedlnost selského nevolnictví na Slovácku; v Brně se~
známil se s křesťanským socialismem a ve Vídni s dělnickým hnutím;
jeho rozhled nezůstal obmezen na německý marxism, nýbrž zabíral i
řešení sociální otázky v Anglii a v Americe. Sociální cítění, neobyčejně
jemné a ušlechtilé, mělo u Masaryka vždy vrch nad socialistickou
ideologii, a ježto nevěřil ani v samospasitelnost materialistického vý~
kladu společenského dění ani v oprávnění třídního boje ani v trvalý
úspěch sociální revoluce, povstal v něm, věrném příteli dělnictva a
zásadním protivníku veškeré demagogie, nebezpečný odpůrce marxi~
stické ideologie, jenž se ukázal důslednějším než sám Bernstein~ Ma~
sarykova "Otázka sociální", kde tak podivuhodně jest spojeno kritické
stanovisko s reformním zanícením, tvoří pravý opak necitelných a
studených knih z per katedrových socialistů německých. Silná osobnost,
jejíž právo i mravní dosah obhajuje Masaryk opětovně a vždy se zápa~
lem, vtiskuje zde ráz všemu myšlení, ale není to pouze osobnost uče~
ného znalce a důmyslného kritika, nýbrž především individualita etická,
která sobě i svým čtenářům nepřipomíná jen náhodou, že největším
sociálním reformátorem v lidstvu byl Ježíš Nazaretský.

Jako v politice tak i v sociálním programu požaduje Masaryk od
každého jednotlivce stále živou účast a neúnavnou drobnou práci, a
proto mysli:el takových obzorů nelituje úsilí vynakládaného na prak";
tické řešení otázek společenského zdraví a sociální spravedlnosti. Muž,
který se sblížil se svou nevěstou nad Mmovou knihou o "Poddanství
žen", stává se přirozeně horlivým zastancem ženské emancipace, jejíž
hlavní oblast nespatřuje ani v oboru svobodného přístupu ke všemu
vzdělání, jako starší feministky české, ani na pouhé půdě politické
rovnoprávnosti obou pohlaví, jako příslušníci tábora socialistického.

93