nepřikládal jména idealisty, a též veřejnost neznala ho pod tímto ná~
zvem. Se svými přáteli z akademického vzdělanstva, kteří se kolem
něho seskupili v týdenníku "Čase", přijal čestné heslo realismu,
rozuměje jím jasné a střízlivé poznání skutečnosti proti citovým illusím
a pohodlné tradici; chtěl poznávati věci samy a to v jejich podstatě a
nikoliv jen podle jejich vývojových hodnot; oceňoval skutečnost
podle toho, pokud slouží životu, nikdy osamoceně, nýbrž vždy v široké
spojitosti společenské. A především: realista Masaryk usiloval se do~
brati každé pravdy co nejpřesnějším rozborem kritickým. Teprve za
jeho vedení stala se kritika tvůrčí inspirací české kultury a to kritika
všeho druhu od opatrné analysy filologické až po neúprosný rozbor
vůdčích myšlenek politických~ Několika přímými, ano bezohlednými
studiemi o domácích dílech básnických a řadou hlubokomyslných
statí o vůdčích dílech písemnictví francouzského, anglického a ruského,
odváděl kritiku literární od dosavadních, jednostranně formálních hle~
disek, obraceje všecek zřetel k ideové náplni a eHckému dosahu ro~
zebíraných knih a jejich autorů; v této perspektivě jevil se mu arciť
leckterý dotud přeceňovaný zjev literatury české nevalně významným.
Česká veřejnost ukolébaná do romantických snů nesla s nelibostí toto
vyrušování z pohodlného klidu a zahrnula neohroženého obrazoborce
výtkou nevlastenecké negace, ano myšlenkového nihilismu, leč musila
již zvyknouti, že přijímala podnět za podnětem od neúnavného organi~
sátora, který se směle mohl měřiti s Palackým, liše se však od
patriarchálního klidu umírněného klasika nervním nepokojem ducha mo~
derního, jenž svítivým svým ohněm rád by podnítil jiné k neklidu
stejně ušlechtilému. V prvním desetiletí pražského svého působení
založil dvě vzorné revue, učenecké "Athenaeum" a obecně vzdělávací
"Naši dobu" ; dal popud k vydávání vědecké encyklopedie, z níž se
vyvinul "Ottův Slovník naučný"; prodiskutoval potřebu druhé české
university a české akademie, která však, ustavivši se později, neuzna~
la za dobré ozdobiti se jeho členstvím; ukázal správné cesty
překladům naukovým i ruského románu; zdůrazňoval nutnost informovati
cizinu o nás. Nejdůraznější bylo však jeho vystoupení proti domněle
starožitným Rukopisům, kdy se jeho kritická inspirace nezastavila ani
před dogmaty národu nejdražšími, a kdy horoucí lásku k vědecké
pravdě st~tečně vyvýšil nade všecky zřetele oportunní; v začátcích ruko~
pisného boje netušil sám, že odstraňuje úctu k podvrženýmpamát~

91