V ospalé době mravní lhostejnosti a náboženského indiferentismu
útočil mladý T. G. Masaryk s celou svou ohnivou výmluvností bez pa~
tosu na svědomí svých posluchačti, jež měl úplně v moci,
znepokojivým uměním neúnavně nadhazovaných problémti a otázek napolo jen
zodpověděných. Sám měl od dětství k náboženství vztah velmi vášnivý:
za vlivu ohnivého kněze, kolísajícího mezi askesí a smyslností,
rozumářstvím a náboženskou horoucností, zatoužil jako fanatický hoch po
dráze misionářské a pokoušel se ve svém okolí obraceti evangelíky na
katolictví; na gymnasiu prožil prudce dvojí tragický konflikt každé
české mladé duše, mezi vědou a věrou i mezi přesvědčením srdce a
náboženskomravní konvencí společenskou; v době zápasti o dogma
papežské neomylnosti rozešel se nadobro s katolickou církví a
poslouchaje vnitřního, neklamného hlasu, přihlásil se veřej nt' k
protestantismu. A-kademickou dráhu byl zahájil ve Vídni"knihou •• Sebevražda
hromadným zjevem společenským moderní osvěty" - ale co dím kni~
hou? Za údaji ze statistiky a poznatky ze sociologie chvěje se přísná
obžaloba soudobé civilisace, v riíž zánik náboženského cítění a mravní
odpovědnosti dohání k rozvratu a k zoufalství; jemná ruka starostli~
vého diagnostika klade se tu na porušený organism století. V první
své veřejné přednášce pražské"přihlásil se pak Masaryk k Pascalovi,
praotci moderních duší mučivě zjitřených hledáním Boha a spásy a
ukazoval liberalistickému vzdělanstvu českému, že není otázky nalé~
havější a závažnější než právě otázka náboženská. Ze všech těch vý~
kladti prodírala se ke světlu statečná duše myslitele, jehož rozum
nepřipouští církevních dogmat, zjevené víry, ani konvencí křestanství
historického, ale jehož stále živý cit jest v trvalém spojení s Bohem a
s věčností. Masaryk jest uvědomělý teista přízvuku zřejmě
protestantského, a podobně jako Palackému z víry v osobního Boha vyvěral ~
střední požadavek •• božnosti", temení odtud u Masaryka energická
výzva k soustavné a neúnavné spolupráci s Bohem, který není nikte~
rak utkvělým principem v sebe ponořené nečinnosti. Ještě větší dtiraz
klade však dávný žák Platontiv a Fechnertiv na osobn! nesmrtelnost
duše, odkudž přirozeně vyvozuje požadavek úcty a účasti ke každé
nesmrtelné duši našich bratří a blížních, základ tc? obecné humanity,
ano i sociální mravnosti.

A-čkoliv tyto názory, hájené se zanícením apoštolským. zařazovaly
Masaryka mezi stoupence moderního novoidealismu, přece on sám si
90