třídě, vyhrál vítězně několik chlapeckých a později zásadně mravních
půtek s profesory, při čemž liž hoch se ukázal odpůrcem dvojí
moráll(y a kněžské nadvlády nad svědomím. Na vídeňské a lipské
universitě dovedl si zachovati vnitřní samostatnost tím, že pohrdl
malichernostmi odbornického řemesla, dokud byl klasickým filologem a
že se uměl uchrániti před jednostranným vlivem německého myšlení,
když se oddal studiu filosofickému. Poznával svět raději z přímého
studia života a básnických děl než ze soustav libomudrckých a
z vědních abstrakcí. Od mladosti udomácněl stejně v kultuře
francouzské, anglické a ruské jako ve vzdělanosti německé, jejíhož jazyka
v začátcích své učené činnosti užíval hojně za prostředek
dorozumívací. Nechybělo ani rysů romaneskních, bez nichž obraz velkého
muže pro veřejnost není úplný: syn panského kočího měl za choť dceru
amerického bankéře; někdejší soukromý učenec vídeňský, který si
při vydělával kondicemi, přivezl si do Prahy značné jmění, odkaz to
věrného ctitele a žáka, skončivšího sebevraždou; učený autor
filosofických knih, vážených za hranicemi, rozohňoval se pro .Hanuše
Schwaigra, podle tehdejšího soudu jen bohémského malíře
fantastických strašidel a tuláckých pijáků.

Stejně rázovité bylo Masarykovo myšlení a působnost jeho
vysokoškolská. Od Čuprových dob byla ·filosofie v Čechách, jmenovitě za
Durdíkova vedení ovládána ztuhlým herbartovstvím, které nás
nadobro uvádělo v podruží německé spekulace, pěstovalo výlučně
studenou rozumovost a odvraceiíc se od života, hovělo si v povýšeném
odbornictví. Hned v prvních přednáškách pražských projevoval
Masaryk k filosofickým autoritám německým nevšímavost, která se zdála
urážlivou: v kritice poznání odvážil se hledati východisko v Humovi
a nikoliv v Kantovi; filosofii dějin osvobozoval důsledně od
hegelovských hledisek; přede všemi katedrovými mysliteli německými dával
přednost Francouzi Comtovi, uváděje k nám zároveň jako novinku jeho
filosofickou nauku sociologii, jejíž pouhé jméno způsobovalo v zao ..•
stalých Čechách pohoršení. Sám dobyl si záhy rytířských ostruh v
nejrůznějších odvětvích filosofie, kterou v důležitém díle o "Konkretní
logice" důmyslně osvětlil jakožto jednotící princip všech věd.
Znamenala pro něj osobně více: vlivnou inspiraci a vodítko celého života.
Nestačilo mu, aby řídila činnost poznavací, nýbrž zdůrazňoval velice
naléhavě její vztahy k mravnosti a k náboženství.

89