zmocňuje se moderní skutečnosti výbojně s otevřenými smysly. s
neuhasitelnou zvědavostí duchaplné hlavy a s příjemným rozechvěním
vznětlivých nervů. Oba se ztrácejí úplně v svítivé rozkoši přítomné
chvíle, které se oddávají bez výhrad a beze skepse; oba jsou
společenskými impresionisty světového rozhledu a silného českého
uvědomění. Výborně postihl Jan Lier svou espritovou a dojmovou povahu
půvabně hravými větami úvodu k prvnímu svazku svých sebraných
feuil1etonů:

"Feui1leton jest raketou. Raketa vzlétne k zenitu a neutkví mezi
pochodněmi nebes. Vrací se jak létavá hvězda k zemi, padá i shasíná.
Vysílaje tuto kytici prskavek mezi čtenářstvo, přeji, aby nikoho
nepopálily, každého pobavily. Kytice rozlétne se před kritickým zrakem
laskavého čtenáře v jednotlivé jiskry. Jedny zasvitněte nad některým
koutkem lidského neb C:eského obzoru. Druhé zapadněte žhavě do
srdcí, jako ze vřelého srdce jste vytryskly. A všem vám budiž vděkem
úsměv shovívavý."

Snad bezděky, snad úmyslně zamlčel Lier v tomto úvodním poslání
jeden význačný rys svého feui1letonismu, svou posměšnou a kárnou
satiru. Jeho vzdělaný duch, zakotvený v technické kultuře novodobé
a napojený hlavně ze zdrojů francouzských, jeho neklidná láska k
širému světu, sycená pilným cestováním, jeho sebevědomé umělectví,
především však hrdá, neplatná mužnost narážely krok za krokem, vzlet
za vzletem na trapné překážky v maloměstské domácnosti české,
nestavíce se k nim však bezbranně, nýbrž útočně. Jan Líer rád hnal
útokem na omšť'né, ale houževnaté hradební zdi domácího Kocourkova;
persif10val řízně jeho vzdorovitý odpor proti nezadditelnému
pokroku; posmíval se jeho zpozdilé a pohodlné samolibosti, spokojené
vším, co jest české; pohrdal nepokrytě jeho kulturní opozdilostí,
národním neuvědoměním, cizáckým opičáctvím: jak ve svém rozhorlení
na naše obecné vady a nešváry byl blízek jinému vůdčímu lumírovci,
Juliu Zeyerovi!

Ve starších feuil1etonech jevil se Líer hlavně jako štiplavý karatel a
posměšný soudce českého malého města venkovského, jež i ve svých
povídkách zvěčnil s neodolatelnou komikou. Později však čím se šířil
jeho obzor a zároveň jeho publicistická odvaha, nazíral na veškerý
náš veřejný život jako na Kocourkov ve velkém a nešetřil šlehy
satirického, mnohdy hodně zauzleného bičíku. Nenazval obsáhlý cyklus

80