solutnu myslitelskému a uměleckému. Leč tam v končinách mlčení a
noci polárních vládne přísný mráz. Křehnoucí ruka vzestupujícího
poutníka vztahuje se proto nedočkavě po dlani bratrské, přátelské a
milenecké, která by ji hřála, neboť jinak putovník se bojí, že by zmra~
žen, klesl před vrcholem. Kdo by jim dovedl příkře vytýkati ústupky
lásky; kdo by přísně měřil a vážil oběti, jež z dosažitelné dokonalosti
přinesly spojení netoliko oblažujícímu, ale i pro samo bytí nutnému?

Taková byla společná dráha Jaroslava Vrchlického a Sofie Podlip~
ské. Buďtež vděčně pozdraveni, buďtež požehnáni za to, že dovedli
dlouhý čas pospolu bl!žiti se k výšinám, i když zasněžený hrot svrcho~
vané dokonalosti jim zůstal posléze nedostupným 1 (1917)

2. Julius Zeyer Růženě Jesenské.

Před dvanácti léty otistěny bylyv "Ženském světě" podivuhodné listy,
z nichž doléhal ke čtenáři tichý a přece vzrušený dialog dvou tra~
gických bytostí, stojících osaměle na vrchole duchovního života čes~
kého: to v šestiletí 1892-1898 sestupoval Julius Zeyer do hloubek my~
stické své filosofie prozářené světlem blaživého poznání náboženského,
aby z nepřebraných těch bání vážil myšlenkovou útěchu a mravní
posilu pro uctívanou svou přítelkyni Karolinu Světlou, kterou těžká
ztráta zároveň s neuspokojeným positivismem přivedly na samém
sklonku dní v rozervané pochybnosti o ceně a smyslu života. Ještě ve
vzpomínce rýsují se s vážnou monumentálností významná gesta obou
duší procházejících již pátým dějstvím životní své tragedie: jak přísná
a vášnivá básnířka "Nemodlence" rozpřáhá ruce k prázdnému nebi a
jak beznadějně jí paže klesají ke hrudi zpět; jak tklivý a zbožný Julius
Zeyer se k ní naklání v bratrském šepotu, jak béře do náručí
zhroucenou Dolorosu a podpírá její hlavu zároveň vzdornou i zdrcenou; jak
básník-myslitel rozhorleným posunem ~dmítá rozumářský titanism
prudké stařeny, a jak si přikládá dlaň k uchu, aby naslouchal co nej~
soustředěněji slastnému šumění oceánu věčnosti. Kdo četl tuto vzne~
šenou korespondenci, zatoužil dozajista, aby se mu někdy dostalo dal~
ších ukázek takové dopisové poesie Zeyerovy. Dnes plní se jeho přání,
neboť Jarmil Krecar odevzdává veřejnosti soubor listů Julia Zeyera
Růženě Jesenské z let 1889-1900.

Zevní podobnost obou sbírek důvěrných dokumentů jest rázem čte~
73