listiky Podlipské, z níž •• Osud a nadání" se prohlašuje dokonce za
nedostižný vzor českého románu, neopožďuje se ani přítelkyně za touto
nadšenou chvalořečí a věnuje hned vzletná slova podivu, lásky a
pochopení jak faustovským meditacím, tak i důvěrné, erotické lyrice
mladého básníka. Lačněl-li Vrchlický po obdivu, souhlasu a chvále,
sytil se nyní nad pomýšlení u přátelského stolu, kde dobrotivé ruce
mu neustále podávaly zlaté mísy se sladkými jablky hymnického
nadšení; víme již, že v prvních dobách vlašského pobytu nebylo mu ničeho
více potřebí ke vzbuzení sebedůvěry a k zaplašení stesku samotářova.
Sofie Podlipská neoceňovala na příště toliko jednotlivé kusy
básnického umění přítelova, jak je poznávala z rukopisů, z časopiseckých
ukázek i z knih, tímto způsobem bezmezného entusiasmu, jemuž
nadobro chybí schopnost rozlišovací, nýbrž velmi záhy mluvila skoro v
každém listě o celistvé osobnosti básníka sotva třiadvacetiletého
stejnými výrazy krajního nadšení a pokorného zbožňování.

Víme dnes dobře, že se nemýlila, vidouc ve Vrchlickém genia, který
má v celém národě místo representativní; žasneme však přece nad
odvahou tohoto prorockého tušení, které r. 1876 básníku, pracuiícímu
teprve o "Duchu a světu", "Vittorii Colonně" a •• Symfoniích", .přímo
do očí s přesvědčivým důrazem opakovala podobné výrazy chvály až
vražedné, jako jsou tyto vybrané namátkou: "Každá individualita je
jenom pokračováním celé řady bytostí. Ale duch jako Váš přeskakuje
generace, mezery, doby, je jako duchovodem přes plazivou obyčejnost,
a Sisyfův kámen je vámi vymrštěn novou silou, výše než staří Sisyfové
se dostali. Vaším úsilím budou položeny meze na věčnost Sisyfových
muk. Vy budete prorokovat této marné věčné práci účel a snad cíl."
(Str. 144.) Nebo •• Pravím k sobě s blaženou hrdzou, že stojím tváří
v tvář člověku, k jehožto zplození vždy dlouhé věky se musí
přičiňovat" (str. 240) a v témže dopise •• Mezi nejkrásnější Vaše básně patří na
předním místě Poesie (nyní v knize •• Pouti k Eldoradu"). Je velká a
důležitá v době, o které se myslí, že z ní poesie prchá. Odhaluje
Vašeho genia a potvrzuje v přesvědčení, že jste prvním básníkem
moderního světa. Nebude dlouho trvat, řekne Vám to celý svět a bude Vám
ležet u nohou" (str. 243), nebo v listě, vítajícím básníka do Čech: ••
Odpusťte nám napřed, že Vás snad celého nepojmem, že Vám až do
Vašich hlubin neporozumíme. Dopřeite toho pozdějším věkům, kteří
budou nám, Vaším současníkům, závidět, že jsme Vám byli na blízku,

69