jej vedly od německé ideologie k básnickému i filosofickému
romantismu francouzskému a k správnějšímu pojetí antiky i k jednotné
koncepci vývoje dějinného; rozbíral díla ta v dopisech přítelkyni a prosil
o její mínění, kterého se mu vždy dostalo v míře velmi hojné. Ježto
Sofie Podlipská nade vše se zajímala o spisy, v nichž obrazovým
květem poesie rozkvétá košatý strom filosofického poznáni, naplněny jsou
dopisy rozpravami o básnících-mysliteHch: o Lucretiovi, Dantovi a
Leo. pardim, V. Hugovi a Z. Krasiúském, Shelleyovi a paní A.ckermannové.

nade vše však o trojici romantických mistrů pr6sy francouzské, jimž
v sedmdesátých létech oba přátelé mocně podléhali, G. Sandové, J.
Micheletovi a E. Quinetovi; mnohem řidčeji cituje a rozebirá
Vrchlický čiré virtuosy obrazu neb verše, k nimž se propracoval
soustavným studiem francouzské a renesanční poesie, na př. svého
pozdějšího miláčka Banvma.

A.č se z počátku opětovně ujišťovali, že jsou si druh druhu geniem
knihy, přece s tímto literárním zájmem zůstávala v rovnováze účast
čistě lidská. Jmenovitě Podlipská, vedena svým silným pudem
mateřským, starala se až úzkostlivě o Vrchlického prospěch a zdar;
vyptávala se po jeho zdraví a spánku, předpisovala tělesný klid a
zdrženlivost v práci, rozplašovala spleen a líčila i budoucnost co nejpříznivěji.
Vedle filosofické básnířky, která nabizela jasnou oblohu své duše za
společnici myslitelských výbojů mladého, samotářského titana, byI,a
v ní ukryta zdravá žena, vědoucí dobře, že občas jest titanovi třeba.
aby se dotkl země, má-li nabýti nových sil.

Vrchlický odvděčoval se Podlipské za tento lidský zájem něžnými
dotazy po dětech, jejichž vývoj zvláště po návratu do Prahy sledoval
vice než přátelsky; kdežto však pasivni a nesamostatná Ludmila
převzala - alespoň pro léta své mladosti - nadšeně obdivný vztah k
Vrchlickému od matky, pociťoval svérázný a břitký Prokop, jak lze souditi
z napovědí v listech, oktroyované ddvěrné sympatie hásnikovy
poněkud jako přítěž. V ničem neprojevila však Podlipská takové míry
porozuměni pro příteldv osud jako neúnavnou péči o to, aby jej
vrátila domovu. Dokazovala mu přesvědčivě, když spřádal romantické sny
o trvalém pobytu ve Vlašich, třeha i za skromných podmínek
hmotných, že jeho výhradné místo jest pouze ve vlasti a opírala své
naléhání správnými úvahami o pohromách zpdsobených českou emigrací.
upravila cesty pro jeho redaktorský úřad ve "Světozoru" a vYVrátila

64