smělých cíhi, naráží na žulovou výspu materialismu až urputného,
produševnělý hledatel Boha bloudí v pouštích matného panteismu a
dává se tam překvapiti hrozivou ptilnocí skepse.

Tato krise nebyla pouhou citovou nemocí mladosti, ani modou bás·
nickou; tělesné ústrojí útlého jinocha nebylo zdrávo, nervová
soustava jeho byla rozrušena a úsilným studiem vyčerpána; stálé
sebetrýznění a mučivá pochybovačnost o sobě samém mají ráz až chorobný.
Avšak již před obrodným pobytem ve Vlaších jevily se u Jaroslava
Vrchlického dvě niterné síly, prozrazující strážnou přítomnost jeho
genia: v hlubinách volal jakýsi hlas po rozjasnění. intelekt přikláněl
se ke všemu, co mohlo vésti k pravé velikosti; studium francouzského
písemnictví a zvláště oddání se velké poesii Hugově, u nás dotud jen
povrchně známé, jsou projevy tohoto usilování celé bytosti po oz dra·
vění, čím hlásil se v duchovním smyslu takřka pud sebezáchovy.

Jak krajně jinou osobností a povahou byla Sofie Podlipská před za·
početím korespondence s Jaroslavem Vrchlickým! Jedenačtyřicetnetá
žena byla tehdy již po čtyři roky vdovou, která dobývala chleba pro
dvě dortistající děti a to spisovatelským perem, jež zvláště tehdy i mu·
že živilo velmi nuzně; pouze přednášky a knihy pro mládež dávaly jí
populárnost, jíž nemohla dosíci rozlehlými skladbami románovými
vážných úmyslti filosofických a společensky mravoličných; životní zá·
pas nedopouštěl, aby tato nevšední žena uskutečnila v dílech
vyzrálých své velkorysé tužby myslitelské, slovesné a mravně reformní. A
přece necítila se nikterak nešťastnou; ba naopak, Neumorně mladistvý
en~usiasm a jasná vtile vyřešiti vše harmonicky jsou hlavními rysy její
bytosti od dívčích let až po světlé stařectví. V tom byla pravým
protikladem své starší a umělecky větší sestry Karoliny Světlé; vtom byla
požehnáním všemu svému okolí; v tom jest snad příčina, že se jako
básnířka nikdy nedobrala nejvlastnější tragiky, která ztistává zpravid·
la odepřena i opravdovým genitim, založeným harmonicky.

Památku svého zesnulého muže, vynikajícího lékaře, lidumila a p~
litika dra. Josefa Podlipského. jenž neměl odptircti, nýbrž pouze obdi·
vovatele a dlužníky, uctívala tím, že snažila se věrně kráčeti všemi ce·
stami, kterými ji po devět let manželství vodil jeho rázný a všestranný
duch, jemuž se podivovala jako žačka, posluchačka, přítelkyně a
dcera. Obě děti, vysoce nadaný student Prokop, v lecčems podobenec
ctctiv, a dospívající ptivabná dcera Ludmila, vychovávaná v nadšení

60