ší nad toto požehnané dvouletí italsko-pražské 1875-1876. Plným
právem mluví úvod vydavatelův o "dvou rozhodných létech": že básník,
odchovanec vnitrozemských lesů a německé kultury, poznal jižní moře
a vlašské básníky, jest z životnkh událostí tohoto období dějstvem
zevně nejpatrnějším, ale rozhodně nikoliv nejvýznamnějším. Překonav
těžké krise srdce i mozku dvacetiletého, osvobodiv se od německé
ideologie a zakotviv v novém pojetí vývoje dějinného, Jaroslav
Vrchlický dospěl na italské půdě zcela převratného názoru o poesii, jenž
podstatně se lišil od jeho začátktc rozhodl se býti básníkem vývoje
lidstva, osnoval v duchu plán zpívati ve výpravných i dramatických
rapsodiích epopeji věků, učil se podřizovati této dějinně filosofické
koncepci cítění a usilování osobní. Spolupracovnicí na tomto převratu,
stejně nadšenou a osvícenou jako básník sám, byla mu drahá starší
přítelkyně, s kterou vede v dopisech úchvatný rozhovor - a v tom jcst
jedinečné kouzlo této korespondence, že se tu nezaznamcnávají, jako
zpravidla v literatuře, listovní dokumenty přcrodu, nýbrž že se zde
před čtenářem dramaticky odehrává převrat sám za svorné účasti
obou spřízněných duchů, básníka i myslitelky, kteří jsou si takřka
rovnoceni s hlediska umění výrazového, což dodáv,í knizc jcjí nezvykle
vysoké úrovně slovesné. Přerod, jenž měl daleký dosah pro celý
vývoj českého básnictví - jeť Vrch1ick.ý již vc sv};ch začátcích duchem
v pravém slova smyslu represenťačním - ncbyl však nikterak pouhou
záležitostí intelektuální -- román dvou hloubavých a tvořících myslí
provázen, či lépe řečeno, podmíněn jest románera dvou jasně hořících
srdcí. Jak,í to kniha, jejímiž dramatickými peripctiemi touží čtcnťcl'
procházeti pomalým krokem a s otevřenou duší!

. Mladistvého Jaroslava Vrchlického seznámily se Sofií Podlipskou
r. 1874 starosti redakční. Do almanachu "Souzvuk", jejž redaktorka
"Ženské bibliotéky" chystala, odevzdal jedenadvacetiletý začátečník,
známý potud objemnou knihou obratných překJadtl z Viktora Huga a
několika výpravnými básněmi, otištěnými v "Lumíru", nakladateli J.
Ottovi lyrické i epické verše a přišel se do bytu redaktorčina poptat
po jejich osudu. Z dopisových pozdějších zpráv poznáváme, že si
tento student debutant a tato vážená již spisovatelka, starší svého hostě
o plných· dvacet roků, vnitřně nebyli cizí. Jaroslav Vrchlický byl
pilným čtenářem a vůči přátelům horlivým obráncem spisů Podlipské a
užil redakční návštěvy za záminku, aby seznámil se s lidskou
osobno
58