stopých trochejů tuto chmurnou podobiznu beduinského· rozervance.
Co však následuje a vyplňuje ostatek zlomku, nemá u Senkowského
předlohy. Antar uprostřed bojů stále toužil po půvabné své ženě a po
stanu skrývajícím na hebkém koberci její něžné vnady. Nyní chvátá
za ní na svém koni s kopím v ruce, ale když se přiblíží k jejímu stanu,
slyší odtamtud zpěv: krasavice horoucně touží nikoliv po něm, nýbrž
po milenci, projevujíc odvahu následovati ho kamkoliv a odsuzujíc
pohrdlivě svého temného, hrdého, nemilosrdného manžela. Třesa se
a bledna, vniká Antar se zrakem děsně svítícím do stanu, vytasiv meč
a za okamžik se vrací, provázen chropotem smrtelným. O nevěře
Antarovy ženy nevypráví ani staré podání arabské ani pověst
Senkowského, naopak i Abla i Gjul-nazar jsou hrdinkami věrné a.
neporušitelné lásky. Snad šlo Čechovi o prohloubenější a samostatnou motivaci
Antarova zatrpklého pohrdání člověčenstvem, jež nalezl u Senkowského
a tu hledal v trpkých zkušenostech milostného rozčarování nevěrou
ženinou; takto vnikal 00 antarovské látky týž dočasný pesimism,
ironisující trpce každou ilusi, jejž poznáváme vpěti zpěvech rovněž
zlomkové skladby "Nemo", vzniknuvší o rok dříve. Tímto způsobem byla
by vyložena alespoň částečně nápověď předsloví o "žalu básníkovy
duše vloženém v zatemnělé rysy báje". Avšakjen částečně: sotva další
průběh děje byl pojat v duchu takového chmurného desillusionismu,
naopak zdá se pravděpodobným, že by se byl v dalších zpěvech Antar
povznesl k poznání lásky netoliko vyšší, ale přímo absolutní, a že
v tomto poznání by se byla jeho temná a přísná duše vyjasnila. Leč
fragment sám nepřipouští odpovědi určitější.

Těchto šedesáte kusých veršů není nikterak bez umění. Pevnou
rukou načrtnut jest protiklad zachmuřeného bohatýra a jeho
lehkoduché, záletné ženy; prudký spád duševních hnutí v mysli beduinského
reka sfrhuje dramatickou silou; úlisnými kouzly vpadá do mužné epiky
čtvero uměle kroužených sloh osudné písně toužící milostnice, jež mají
netoliko běžný východní žár, ale i pravé zbarvení arabské a
mohamedánské; střídání epiky a lyriky, tak příznačné básnickým začátkům
Čechovým, jest tu provedeno šťastně a promítnuto jako souhra živlu
mužského a ženského. Pravý oheň mladistvé inspirace básnické kreslí
své arabesky po zlomkovitých obrysech této východní improvisace,
nabízející psychologickému výkladu nejednu záhadu.

S tímto anj:arovským zlomkem z počátku sedmdesátých let,
uchylu50