zlaté paprsky jezdící skrze zábřesky větví; jiný pavouk mezi dvěma
lehkými buky chodí s kuráží jako paňáca po provaze a za chvilku zase
napodobí vážným krokem vojáka na stráži, vábě tak k sobě panny
mouchy. Odkud všecka tato gracie miniatur až japonsky křehounkých?
Soustředěný pohled z blízka veden jest láskou co nejdiivěrnější, která
si personifikací ještě více přibližuje to, v čem se jí zalíbilo. ale
zároveň jasný humor jiskrné vervy vnáší svou groteskní nesouměrnost do
nepatrných krajinných výsekiiv.

Takto se Hálkovi přede všemi lyriky našimi podařilo namalovat pole
a louku, aniž potřeboval jakékoliv kulisy a jakéhokoliv lidského
výjevu. A přece zachvívá tu život velmi rušný nivou prohřátou až po
srdce a koupající se v modrém vzduchu májovém: žitný lán tančí
šustě hedvábným šatem skočnou, objímán a líbán sluncem; na jetelišti
zlatí brouci hledají čtyřlístek lásky a pamlsalky včelky ptají se po něm
v medu; na mezi dvoří se starý bodlák sedmikráskám. které se
otřásají smíchem; osením letí větřík s básníkem a rozvlňujíce je šeptmo
popíjejí jeho viini - není věru potřebí lidských postav tam, kde každý
přírodní jev nadán jest sám schopností pohybu. dění, rozmaru, a kde
po celý boží den chodí to nejinak než na středočeské vsi básníkova
domova.

Jako svérázný malíř háje a světlého lesa požívá Vítězslav Hálek
právem proslulosti, jíž neotřesou ani námitky pedantů nechápajících právě
tajemství toho, co nazýváme odvahou malí3"ského oka; jde-li o
názornost krajinářského objevu. pravý umělec raději překreslí než
nedokreslí, kdežto opatrný školomet octne se vždycky v rozpacích. jež
nejčastěji zamaskuje pohodlnou výtkou pravděnepodobnosti. I ziistanou
Hálkovou pýchou smělé zkratky postřehii vysoce svébytných, které
uváděly v úžas čtenáře nezvyklé dívati se výtvarně: laň pijící za šera
červánky z jezera hor; bělounká bříza. jež vyběhla z lesa na pokraj
jako kozička ze stáda; cesta klenutá do lesii jako bílý miistek; břízy
bílé jako křída se zelenými fábory, představující slavnostní praporce
na lesním okraji; čtverák větřík, čechrající kadeřemi mlčících a
podřimujících lesii, které si odměřují každý dech; stromy chodící lesem
na večer před lunou; nalomená bříza na lesním hřbitově piil jako kříž.
půl jako kazatel; měsíc v priihledném šatě se samým třepením,
máčejícl zlatý lem v hloubce jezerní.

Kdo se zadívá pozorněji do těchto obrazů rozkošně mladistvých ve
39