sedmdesátých let snadno pochopiti ptivab ouporského zátiší pod
vinorodou skalou mělnickou a na stoku dvou širokých. požehnaných
řek s mohutnou homolí Řípu na obzoru - měkké a vlídné barvy
se


lanky kladou se tu na obrysy krajiny heroické. Za to háje a lesíky na

vltavských svazích proti Zbraslavi nebyly v mírném a tlumeném svém
vděku věru ničím, co podle tehdejšího vkusu dostačovalo malebné
kráse; teprve objevitelské oko umělecké musilo zde zjistiti, zachytiti
a zamilovati si slastné kouzlo nenahraditelného domova. Chtěl-li
Karel Hynek Mácha žíti s přírodou a v přírodě, vyčkal v Praze ptilnoc
a vydal se při skrovném svitu měsíce do křivoklátských nebo
karlovotýnských lesti, tam v divokých roklích nad hučícím potokem a pod
zříceninami starých zdí uprostřed neproniknutelného hvozdu číhal na
východ slunce, opojen pozorováním, jak světlo neúplné neb tlumené
do fantastična přetváří temné obrysy bal1adických koutti. O čtyřicet
let později cítil se Hálek rovněž stísněn a zrazen v dusných pražských
zdech a toužil stejně dychtivě po přírodě: za jarního neb teplého
odptildne, když slunce vládlo svrchovaně obloze. a vzduchu, dal se
zavézti do Závisti a tam, kdesi nad útesy neviditelné Vltavy, přítuli! se
ve trávě nebo v mechu blízko k prohřáté hrudi země a docházel
svrchovaného blaženství, mohl-li pohledem co nejpřímějším a v
sousedství úplně bezprostředním vnímati drobné výjevy z rostlinné i
živočišné říše, nad jejíž zelenou oblastí prohání se lehký vítr a usmívá se
životodárné slunce. Stačíval mu kratičký okamžik zasvěcení a
posvěcení, jehož netoužil "v květ utrmácet stoletý", ale dovedl jej vypíti až
na dno; prožil v něm někdy vytržení panteistické modlitby a jindy
smyslně rozkošný pocit věčné svatby v přírodě: "Dnes do skoku a do
písničky! - Dnes pravá veselka je boží, - dnes celý svět a všeckovpárku
- se vedou k svatebnímu loži."

Nejsou vzácností mezi Hálkovými přírodními motivy láskyplné a
pečlivé perokresby, kde ruch v travách a na stromové větvi oživuje
jako by pod zvětšovacím sklem básnického přírodopisce, jenž, tiše
přikrčen, levicí přidržuje svou jemně broušenou lupu a pravicí zdobným
rukopisem zapisuje to, čemu sám tak přiléhavě říká "drobnojemný
obrázek" : zbloudilí mravenci s ranci jako pašeři lopotí se ve zdraví
v hedvábném mechu pod jedlí; zralá jahoda v podkeří potměšile a
s rozmarem půl vábí a půl kreje; nad starými kořeny po zeleném
oblouku z kapradí leze pavouček, aby viděl modré klenutí pomněnek a

38