studené přírody k osudu člověkovu, utíkal se přirozeně do večerní a
noční krajiny uzavřeného obzoru a horského či podhorského útvaru,
kterou si hned jeho obraznost přetvářela až k ireálnosti; také
baladikové,podlejejichž názoru číhají na člověka v přírodě na každém kroku
temné a záludné mocnosti, vyzývajíce jej k mravnímu zápasu, nemohli
se s pocitem bezpečí oddávati kvetoucímu a vonnému náručí země,
vztaženému k lidskému srdci za jasného dne. Takto naše básnictví až
do Hálka vracelo se k podobným sceneriím, jaké se v české
krajinomalbě tmějí až do příchodu Antonína Chittussiho, jenž měl zároveň
odvahu i schopnost oddati se pod širým nebem na určitém místě a
v určitém okamžiku bezprostřednímu pozorování beze zřetele na
abstrakce získané z různých zkušeností a kombinovaných vzpomínek.
Také Vítězslav Hálek má tuto odvahu a tuto schopnost čistého
malířského zraku, který nechce a nedovede uznávati vyšší pravdy nad
empirickou přirodu měnící se každým okamžikem souhrou slunce a vzduchu.
Prospěl-li v tomto smyslu Hálkovi jeho naturalistický optimism
myšlenkový a pomohl-li mu při uměleckém sebeosvobození, dosti
vykonal a s lehkou myslí můžeme mu prominouti jeho naivnosti ideové.
Vítězslav Hálek, u něhož spontánnost tvoření nebyla nikdy provázena
intuitivní jistotou o tom, jakou formou má vyjádřiti své kypící bohatství
niterné, nevěděl sám, zda impresionistické postřehy zrakové zavře
raději do stručné formy písňové, či rozvede výmluvnou prósou lyrické
causerie, i jal se střídavě užívati genru obého. Vycházely totiž
současně s cyklem "V přírodě" pod čarou "Národních listů" jeho půvabné
kruhy popisných, malebných a anthropomorfisujících prós "Z
podzimní saisony v přírodě", "Několik zimních paprsků" a "Jarní saisona
v přirodě"; těžko říci, zda v oblasti lehounkého, skoro tanečního vděku
či v oblasti vtipného, dobrodušného humoru prokázal tu Hálek větší
virtuositu. Ale v paměti potomstva byly zastíněny tyto" pohádky z
přírody" nadobro veršovanou knihou, ačkoliv v čistotě výrazu a v lyrické
svéprávnosti vzdálené veškerého pamyšlení a pafilosofování dá
znalec přednost prosaickému ztlumočení hlasů a hlásků, pohybů a kmitů
v přírodě.

Hálkův životopisec poučuje nás, že ve dvou českých krajinách
zrodil se cyklus •• V přírodě" : na Ouporu v rodném Mělnicku a na Závisti
nedaleko Prahy; tu i onde blížil se Vítězslav Hálek k přírodě zároveň
jako umělec i milenec. I průměrný milovník českého kraje mohl za

37