mělou úvahou rozhodl nadobro odložiti teorii i praksi svého mládí.
Ani selské výrazné povídky Hálkovy ze středních Čech se svými
zaokrouhlenými figurami a životními problémy, ani "Pohádky
znašívesnice" se svou dřevorytovou názorností, ani lyrika" V přírodě" by
nebyly vznikly, kdyby Hálek býval ulpěl na lžifilosofickém a nadobro
nebásnickém bludu o umění, které prý obecně lidské platnosti dosahuje
potlačením všech rysů národních a individuálních; teprve když
překonal tento čelný omyl své mladosti, mohl dozrávati proto, co se velmi
povrchně nazývá jeho "realismem".

Leč přes to nedostává se plného práva Hálkově nejkrásnější knize,
kam shrnul celou lyrickou žeň svých posledních tří let. Literární
badatelé hledají totiž v trojdílném cyklu •• V přírodě" především Hálkovy
myšlenkové koncepty a jeho světový názor, takže se jim dílo jeví v
podstatě lyrikou rozjímavou; není pak divu, že nepřisuzují mu zvláště
vysoké hodnoty. Vítězslav Hálek, člověk instinktu a smyslů, byl však
vším spíše než myslitelem, třebas si to ve svém osudném
sebepl'eceňování sám namlouval.Jeho protivatikánské svobodomyslnictví,
podstupující co nejradikálnější zápas se zjevením a církví,
nedovedesevyvarovati postojů sebevědomého hocha. Sotva lze si představiti naivnějšího
odstínu populárního monismu než jaký vyjadřuje jeho nepřetržité
ztotožňování boha a světa, ducha a přírody, síly a hmoty. Podrobí-li
se jeho laskavá a úsměvná humanita, provázená nejdůvěřivějším
optimismem mládí, sebe mírnější kritice mravní a společenské, neodolá
jejím nárazům. Slovem, činnost intelektuální jest tu čímsi zcela
podružným, co se koná pro původní citové okouzlení; jakmile by se
ozvaly proti těmto improvisacím srdce skutečné filosofické námitky,
odmítl by je Hálek svým známým svrchovaným posunem posvěcené
ruky jakéhosi básnického hodnostáře. Význam Hálkova naivního
naturalismu myšlenkového spočívá leda v tom, že byl básníkovi oporou
v jeho smyslovém úsili, vynaloženém na to, aby pro českou lyriku
bylo vydobyto volné a raaostné přírody, v níž proudí v plesné šíři
sluneční světlo a čistý vzduch, oblévajíce člověka základními podmínkami
přirozeného a blaženého života. Spoléhaje na přírodu ve všem a
důvěřuje jí bezmezně, Vítězslav Hálek mohl nastoliti u nás onen světlý
kult otevřené, pokojné a zářivé krajiny, jehož neznali starší
romantikové,ajejž tuším napověděl mladý Jan Neruda, v nedoceněném cyklu
"Z kraje" v "Knihách veršů". K. H. Mácha, jenž se děsil lhostejnosti

36