Není třeba zvláštní divinace, aby čtenář uhodl, že idyla lásky mez1
Verunkou a Václavem měla se státi ústředním motivem povídky, ale
po jakých dalších dobrodružstvích, cestách, po kterých oklikách
rodinného nedorozumění, po kolika odbočkách dějových, byly by
společného štěstí a životního spojení došly tyto dvě lidové postavy z téže
společenské vrstvy, určené pro sebe hnutím krve a jistotou citu? Těžko
se dohadovati, ale více než pravděpodobno jest, že, podobně jako
v "Chudých lidech" byly by obě prosté a pokorné děti boží dospěly
blaženosti jen vlastní dobrotou a láskou, bez zasažení a přispění
panských příznivců - i v tom jest podstatný rozdíl, ne-li přímo protiklad
k "Urozenému a neurozenému".

Že milostný příběh Verunčin určen byl básnířkou pro samo popředí
povídky, také zvláště dosvědčuje souběžný erotický motiv,
přikomponovaný se vzácnou uměleckou rozvahou. Jako častěji dobrala se
Božena Němcová i tuto pokud možno přesné a názorné povahokresby
své rekyně tím, že podle ní a proti ní postavila jiné karaktery ženské,
nejprve její pražskou tetu, rozšafnou řemeslnici, moudrou manželku
i matku, později přátelskou spoluputovnici do Vosova, Toničku
Bradáčovou, vyspělou čtyřiadvacetiletou dívku, hledící do života bez ilusí
a spíše již s odevzdáním, ovládající rozum citem a osud zákonem
mravnosti. Minulý Toniččin románek s Janem, velkou a marnou to láskou
mladosti, i přítomný její vztah k ženichu Fraňkovi Milevci, tvoří
úmyslnou folii k radostné milostné idyle Verunčině. Tonička Bradáčova byla
zklamána, zrazena mužskou nestatečností, pohřbila svěží přelud
prvního vzeplání, musí vzíti za vděk manželstvím z rozumu a z rozvahy,
a přece při tom nepozbyla základní zbožné víry v moc a posvátnost
první, velké lásky, na jejíhož dárce myslí jasně a s odpuštěním - jaký
to skvělý doklad erotického ilusionismu Boženy Němcové,
nepohasnuvšího ani na sklonku jejího popleněného, zrazeného života 1

Byl to sám rozklad tělesných sil, co básnířce zabránilo, aby opravdu
rozvila milostné pásmo poslední své povídky; rozpřádajíce je, jsme
odkázáni takřka jen na dohady, opřené o období jiných jejích prací.
Takto nabyl fragment podoby poněkud jiné a musil se spokojiti
prostší a méně epickou komposicí pouhého sledu příběhů cestovních,
prostoupených obvyklými prvky povídek B. Němcové: národně i
výchovně buditelským výkladem o školském vzdělání pražském,
etnografickými poznámkami o lidových krojích a zvycích, drobty ze
star~
32