POSLEDNí POVíDKA BOŽENY NĚMCOVÉ

Vpozůstalosti Boženy Němcové byly nalezeny dva povídkové zlomky:

"Cesta s pouti" a "Urozený a neurozený". V nich oslabená a chorá
básnířka uskutečnila alespoň částečně smělé plány poslední doby
svého života, kdy pro litomyšlský soubor Augustův slibovala celý
věnec výpravných prací: "Cestu s pouti", "Neveselou svatbu", "Zlatou
tchyni", "Urozeného a neurozeného" a "Obrazy z okolí pražského i
venkovského". Počátek "Cesty s pouti", jehož rukopis se zatím ztratil,
pojat byl již roku 1891 J. V. Novákem ve zredigovaném tekstě do
závěrečného svazku Kobrova vydání a odtud do IV. dílu edice Laichtrovy;
původní znění, které Žofie Podlipská měla v rukou a o němž podává
zprávy poněkud odchylné od běžného tekstu, jest nám nedostupno.
Zato povídka "Urozený a neurozený" otištěna byla z rukopisu
diplomaticky i se škrty a opravami V. Tillem teprve roku 1916 v Topičově
Sborníku (a odtud M. Gebauerovou v III. svazku její edice); i poskytuje
nám bezprostřední pohled do slovesné dílny spisovatelčiny.

Oba fragmenty náleží k sobě právě jen dobou vzniku, jinak bylo by
je možno označiti jako protilehlé typy povídkového tvoření Boženy
Němcové. Námět vypravování o "Urozeném a neurozeném" vyvážen
jest zřejmě z osudů rodičů Panklových, jejichž seznámení rozpřádá se
tu do široka; přednes neuchyluje se valně od naivní a nesoustředěné
věcnosti prostomyslného vyprávěče lidového, jímž byl v tomto případě
otec spisovatelčin, jak dokazuje věrně dochované ovzduší čeledníku
a konírny v jeho řeči a příznačný poměr německého venkovana v
panských službách k životnímu prostředí vídeňskému. Spisovatelka se tú
nikde nepovznáší nad reprodukci a nepostupuje tudíž k vyššímu aktu
tvůrčímu; odtud přízemní, nesvobodný, malodušný tón celé práce,
v níž látka doposud ovládá vypravovatelku, nejsouc od ní hnětena a
modelována, - s tím souhlasí také improvisační ráz podání,
rozbíhajíciho se v nejedné zbytečné a plytké odbočce na prázdno. Přes to
leckterý znak povídky, letmo nahozené podle rodinných vzpomínek,
svědčí o tom, že látka již, třeba že jen chvatně, prošla názorovým i
básnickým nitrem Boženy Němcové: v jejím duchu čistými i zřetelnými
liniemi jest nakreslena dvojí domácnost, vypravěčovy sestry i
Terézčiny tety; ve shodě s jejími úmysly hospodářsky výchovnými
rozpředeno jest líčení vzorné životosprávy hraběciho kočího; zcela jako

29